48 C 101/2022-32 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], [částka] náklady vymáhání, [částka] poplatky za výběry z bankomatů, [částka] poplatků za zasílání SMS, dlužné pojistné [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a navazujícího Dodatku [číslo] – Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] a také vyplacen na běžný účet žalované. Dne [datum] došlo pro prodlení se splácením k zesplatnění úvěru. K úvěruschopnosti žalované uvedla žalobkyně, že měla doklad o příjmech ve výši [částka] měsíčně žalované [anonymizováno 5 slov] [role v řízení]. 2. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu uvedeném ve výroku ad I, soud proto řízení částečně zastavil v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalované. 3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se omluvila. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. [ulice] podmínky účinné od 18.2.2019 a [datum] neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 6. Ceník účinný od 1.2.2019 neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 7. Ceník účinný od 3.11.2020 prokazuje poplatek [částka] za výběry hotovosti ze všech bankomatů u nás i ve světě a [částka] za neomezená zasílání informačních SMS o pohybech na účtu. 8. Doklad odeslané pošty prokazuje, že byly žalované odeslány dopisy dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. 9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 10. Přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 11. Přehled plateb a splátkový kalendář prokazují, že žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka], uhradila třikrát po [částka]. 12. Podací arch prokazuje, že byl žalované odeslán dopis dne [datum]. 13. Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] prokazuje, že žalovaná s žalobkyní uzavřela úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši [částka] dne [datum], měsíční splátka činila [částka]. 14. Podmínky pro používání úvěru neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé. 15. Rámcová smlouva [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že ji uzavřela žalobkyně s žalobkyní a byl jí zřízen a veden kromě jiného běžný účet. 16. Výpis z běžného účtu ze dne [datum] prokazuje vyplacení úvěru [částka] na účet žalované. 17. Výpis z běžného účtu za [datum] až [datum] prokazuje, že žalovaná měla dlužit [částka] žalobkyni, částka [částka] je za poplatky za výběr bankomatu (po [částka] dne [datum] a [datum]) a [částka] za SMS (po [částka] dne [datum] a [datum]). 18. Aplikační data prokazují, že žalované byl poskytnut k její žádosti již první úvěr, dalších pět žádostí bylo zamítnuto. 19. Výpis z běžného účtu prokazuje, že žalovaná pobírala [anonymizována dvě slova] ve výši [částka]. 20. Úvěrová zpráva prokazuje, že žalovaná neměla jiné závazky. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], žalovaná uhradila [částka] (3x [částka]). Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu den po [anonymizována dvě slova], byla na [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], nebyly ani tvrzeny výdaje žalované, natož prokázány, žalovaná neměla jiné závazky. Žalobkyně vedla na základě rámcové smlouvy žalobkyni i běžný účet, poplatky ve výši [částka] za výběry z bankomatu a [částka] za informativní SMS jsou v souladu s ceníkem a vážou se k běžnému účtu. 22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 28. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 30. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 31. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 32. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen