50 C 117/2022-47 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 17. 6. 2022, domáhala zaplacení částky 9 946 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že na základě Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 8. 2. 2021, poskytla žalované úvěr ve výši 7 659 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 36 měsíčních splátkách po 303 Kč, celkem se zavázala vrátit 10 908 Kč. Žalovaná nezaplatila 4. splátku splatnou dne 15. 6. 2021. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne 27. 10. 2021. Žalovaná dlužná částka je tvořena splatnými splátkami před zesplatněním smlouvy ve výši 1 515 Kč, jistinou 6 423,56 Kč, úrokem z prodlení 22 Kč, poplatky za upomínky 350 Kč, poplatek za odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru 200 Kč, smluvní pokutou za prodlení se splátkami 198 Kč. Podáním ze dne 4. 10. 2022, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení o skutečnosti, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Vycházela z vlastního šetření v registrech vedených bankovními i nebankovními subjekty, v insolvenčním rejstříku, trestním rejstříku, registru hledaných osob, ARES, CRIBIS apod. Dále žalobkyně vycházela z údajů, které jí poskytla žalovaná sama ohledně svých příjmů a výdajů. Na základě těchto údajů provedla dle vlastních algoritmů stanovení minimální volné částky, která by měla žalované po započítání splátek úvěru zůstat, vyšla jí částka 700 Kč, jako dostatečný disponibilní zůstatek pro schválení úvěru. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 8. 2. 2021, soud zjistil, že žalovaná sjednala se žalobkyní, prostřednictvím prodejce [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 7 659 Kč, splatný ve 36 splátkách po 303 Kč měsíčně. Ve vlastním textu smlouvy jsou výslovně upraveny smluvní pokuty či sankční poplatky v části A. 7. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh žalované akceptovala a poslala na účet prodejce dne 10. 2. 2021, částku 7 659 Kč. 8. Z dopisu ze dne 27. 10. 2021 je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalované zesplatněn ke dni 16. 10. 2021 (dopis doložen včetně dokladu o doručení – dodejky). 9. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalovaná řádně poskytnutý úvěr nesplácela. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání). 11. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění. 12. Na právní posouzení věci tak dopadají následující zákonná ustanovení. 13. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 16. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 18. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Nebylo prokázáno, že by před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nepředložila doklady, kterými by si mohla ověřit tvrzení žalované o výši a pravdivosti jí tvrzených příjmů a výdajů. 21. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 656 Kč, žalovaná zaplatila 1 059 Kč, jak vyplývá z přehledu plateb. 22. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 23. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 24. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 25. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 27. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 28. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 29. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí být vykládáno tak, že nedostatek posouzení úvěruschopnosti je sankcionován absolutní neplatností úvěrové smlouvy. 30. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 31. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těc