50 C 87/2022-25 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u Okresního soudu v Mostě dne 23. 1. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení a částky 663 Kč jako smluvní pokuty. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 9. 3. 2021, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 3 000 Kč. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 11. 6. 2021 k zesplatnění úvěru. Dle ustanovení čl. VI. smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 12. 6. 2021 do 18. 1. 2022 z částky 3000 Kč činí celkem 663 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru předložené žalobkyní soud zjistil, že žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Z obsahu spisu nevyplývá, že by smlouvu skutečně uzavíral žalovaný a ne pouze osoba, která použila osobní údaje žalovaného a která má případně podpisové právo k účtu žalovaného. Z textu smlouvy vyplývá, že žalobkyně jako věřitelka měla žalovanému jako dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Úroková sazba dle nepodepsané smlouvy měla činit 40 % měsíčně (čl. 1). Dále text smlouvy obsahuje ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z částky, s jejíž platbou je žalovaný v prodlení (čl. 6). 6. Z potvrzení o provedené platbě, vyplývá, že na účet žalovaného (uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru) byla žalobkyní zaslána dne 9. 3. 2021 částka 3 000 Kč. 7. Z oznámení o zesplatnění vyplývá, že žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek zesplatnila úvěr ke dni 10. 6. 2021. 8. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 9. 2021 a předloženého poštovního podacího archu vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž mu byla poskytnuta lhůta do 7 dnů od odeslání výzvy. 9. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 10. Okresní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva, když žalobkyně dokládá její uzavření pouze nepodepsaným textem listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ a potvrzením s odeslanou platbou úvěru žalovanému. 11. Okresní soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že v projednávané věci nebylo nijak prokázáno, že mezi účastníky byla konkrétní úvěrová smlouva skutečně uzavřena (lhostejno zda ústně či konkludentně). Z dokumentu označeného jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“ nevyplývá, že k uzavření uvedené nepodepsané smlouvy skutečně došlo na základě dálkové komunikace, resp. že případně osobou komunikující s žalobkyní byl skutečně žalovaný; tedy že žalobkyní předložené dokumenty skutečně vyjadřují vůli konkrétního žalovaného, resp. jsou výsledkem projevu vůle žalovaného. Ve věci tak není prokázáno, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena. Ke konkludentnímu uzavření smlouvy může dojít jen v doslovném znění návrhu smlouvy. Nebyl-li akceptován návrh uvedený bez výhrad, nemohlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy dojít (rozsudek ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 876/2006). Obsah jakéhokoliv (konkludentního) ujednání sjednaného mezi stranami prokázán nebyl a to ani v případě kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím internetu zasílala žalovanému nějaká data, z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá ani vlastní obsah těchto dat (že dokumenty předkládané nyní žalobkyní k žalobě jsou skutečně těmi, které byly žalovanému doručeny prostředky elektronické komunikace), ani to, že se s těmito daty seznámil skutečně žalovaný a nikoliv např. jakákoliv jiná třetí osoba. Za této situace, pak nedošlo k dohodě o smluvní pokutě a poplatcích z úvěru. 12. Okresní soud připomíná, že pojem elektronický podpis (obyčejný) je definován přímo v § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu, jako údaje v elektronické podobě připojené k datové zprávě, které jsou s datovou zprávou logicky spojeny a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Základní otázkou zde je, co je možné již za tento obyčejný elektronický podpis považovat, protože občanský zákoník ani zákon o elektronickém podpisu nijak dále nedefinují a nespecifikují pojem elektronického podpisu. Podle převažujícího názoru, běžné uvedení jména na konci datové zprávy (např. e-mailu, SMS apod., ani v textu textového souboru, který je k e-mailu připojen) nepředstavuje prostý elektronický podpis. Určení jednající osoby je spojeno až se zaručeným elektronickým podpisem (srov. např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 2400 s. 2026). 13. Podle § 566 odst. 1 o.z., není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí. 14. Vzhledem k tomu, že existence smlouvy v řízení prokázána nebyla, posoudil soud poskytnuté plnění na bankovní účet žalovanému jako bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu). 15. Z listin předložených žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný žalobkyni předložil výplatní pásky za listopad a prosinec 2020. Doklad o výši uvedených nákladů na bydlení nepředložil, výpis z bankovního účtu také nepředložil. Nebyly tak, ze strany žalovaného, předloženy a ze strany žalobkyně požadovány listiny, ověřující údaje o výdajích žalovaného (např. SIPO, výpisy z účtu atp.). Z předložených dokladů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit finanční a majetkovou situaci žalovaného. 16. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalovanému bylo k okamžiku uzavření smlouvy vedeno exekuční řízení, např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. 17. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR, na základě osobního pohovoru se žalovaným o jeho osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalovaného, je zřejmé, že žalovaný doložil, že byl zaměstnán. Výdaje a náklady žalovaného však nebyly nijak doloženy a prokazovány a věřitelka se spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným v žádosti o úvěr. 19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlo