50 C 9/2022-69 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 11. 1. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Uvedla, že dne 6. 6. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků splatit nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru. Za poskytnuté prostředky se žalovaný, dle čl. 1 Smlouvy, zavázal platit úrok ve výši 18,90 % p. a. spolu s poplatky dle čl. 4 Smlouvy a dle platného Ceníku. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle č.l. 3 Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, v případě prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru, prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a žádat úhradu celé dlužné částky. Přes opakované výzvy žalobkyně nedošlo k vyrovnání úvěru, žalobkyně proto převedla zůstatek kontokorentu na evidenční účet pohledávek a výzvou ze dne 4. 5. 2020 vyzvala žalovaného k neprodlenému uhrazení dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho neuhradil. Ke dni podání návrhu žalovaný dluží žalobkyni částku 7 878,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 138,48 Kč ke dni zesplatnění úvěru dne 2. 5. 2020, smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 7 878,57 Kč od 3. 5. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 7 878,57 Kč od 3. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 19. 10. 2016 vyplývá, že byl žalovanému zřízen bankovní účet č. [bankovní účet]. 6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 6. 6. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr formou debetního zůstatku na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] s úvěrovým limitem do výše 5 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a dalších nákladů splatit nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru. 7. Z výpisů účtu žalovaného č. [bankovní účet] vyplývá, že ke dni 31. 5. 2020 byl kontokorent v záporném zůstatku 7 878,57 Kč. 8. Z dopisu ze dne 4. 5. 2020 označeného jako Poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k neprodlenému zaplacení dlužné částky a informován o tom, že dne 2. 5. 2020 byla pohledávka z účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. 9. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 15. 12. 2020 (včetně dokladu o odeslání) vyplývá, že žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení před podáním žaloby. 10. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 11. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Bylo prokázáno, že závazek ze strany žalobkyně, poskytnout žalovanému úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl. 20. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení. Soud proto považoval za prokázané tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tedy to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v jejímž důsledku právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit. Žalovaný nesplatil poskytnuté peněžní prostředky řádně, pročež žalobkyně od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupila. Žalovaný dlužil žalovanou částku a soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl. 21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, číslem smlouvy a údaji o výši dluhu, byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) 3 x 200 Kč, tj. celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, tj. 300 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. 22. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.