61 C 81/2022-57 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 12.5.2020 ve znění doplnění ze dne 31.8.2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 21 469,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 2.5.2011 uzavřela Smlouvu o bankovních produktech a službách. Následně dne 12.8.2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného limitu 26 000 Kč. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů. Žalovaná čerpala celkem úvěr ve výši 25 869,36 Kč. Protože žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, převedla dne 23.10.2017 právní předchůdkyně žalobkyně tuto částku na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Dlužnou částku byla žalovaná povinna splácet ve splátkách ve výši 1 124,75 Kč měsíčně, vždy do každého 23. dne v měsíci, počínaje 23.11.2017. Žalovaná uhradila celkem 4 400 Kč. Z důvodu prodlení žalované splácet dlužnou částku, právní předchůdkyně žalobkyně dne 27.4.2018 úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbylé výši 21 469,36 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 105 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 21 469,36 Kč od 19.7.2019 do 25.2.2020. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 21,99 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 469,36 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení ve výši 1 000 Kč, neboť žalovaná po podání žaloby dne 19.8.2022 uhradila částku 1 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužný úrok z prodlení ve výši 1 105 Kč. Soud proto ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 o.s.ř. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 6. Žalovaná dne 2.5.2011 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o bankovních produktech a službách (viz smlouva, viz Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a přijímat vklady a platby a uskutečňovat z nich výplaty a platby. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky a sazebník (viz základní produktové podmínky, viz všeobecné produktové podmínky, viz sazebník). Dne 12.8.2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu č. [bankovní účet] do výše povoleného limitu 26 000 Kč s tím, že žalovaná musí mít minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Výše úroku byla sjednána ve výši 21,99 % ročně (viz žádost o povolení debetního zůstatku [anonymizováno], viz Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 2.5.2011, viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná v žádosti o povolení debetního zůstatku uvedla, že je zaměstnána s průměrným čistým příjem, který činil za poslední tři měsíce 15 500 Kč. Čistý příjem domácnosti činil 30 000 Kč. Úvěryschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dle údajů uvedených žalovanou v žádosti a na základě databází: insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů, kdy bylo zjištěno, že žalovaná splácí na předchozí závazky celkovou částku 5 451,24 Kč (viz vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti, viz příloha). Dle výpisů z úvěrového účtu za leden 2017 a březen 2017 činila dlužná částka 25 869,36 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu). Dne 24.10.2017 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně, že na základě opakovaného porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru [anonymizováno] žalovanou tento produkt zrušila a dlužnou částku ve výši 25 869,36 Kč převedla na nově úvěrový účet č. [bankovní účet]. Zároveň právní předchůdkyně žalované stanovila splátkový kalendář k úhradě této dlužné částky v počtu 23 splátek po 1 124,75 Kč, splatných vždy do každého 23. daného měsíce, počínaje dnem 23.11.2017 (viz oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne 24.10.2017, viz základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru). Dne 25.2.2018 upozornila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou na možnost zesplatnění úvěru, pokud neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky (viz upozornění před prohlášením úvěru za splatný). Dne 27.4.2018 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ve výši 25 869,36 Kč za splatný ke dni 27.4.2018 z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání žalovanou (viz oznámení o zesplatnění, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch). Dle výpisů z úvěrového účtu byla k 20.2.2020 po splatnosti dlužná částka ve výši 21 469,36 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu). Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena dne 18.2.2020 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz příloha [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky, viz doklad o odeslání – poštovní podací arch). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou bez uvedení data splatnosti dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 31.3.2020, viz doklad o odeslání ze dne 1.4.2020 – poštovní podací arch). 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1959 písm.e) o.z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mr