32 C 26/2023-39 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.507,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.209,31 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 30 % ročně z částky 7.774,70 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši 926,49 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7774,70 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba] se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, právní předchůdce žalobce využil svého práva, pohledávku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 5.600 Kč, kterou právní předchůdce žalobce poměrně započetl na jistinu, poplatky a úroky. Dlužná částka ve výši 14.507,48 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 7.774,70 Kč a poplatky 6.732,78 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení za období od [datum] ve výši a z částek, jak jsou specifikovány výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 4. Žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru, a to ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 23 – 24 spisu), kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházel při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobce soudu doručil i důkazní prostředky k těmto svým tvrzením, a to listiny: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], Dohodu o pracovní činnosti a Potvrzení o výši příjmu, které budou dále podrobněji popsány dále. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 10.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 52. týdenních hotovostních splátkách po 394 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 20.477 Kč, tvořené jistinou 10.000 Kč, úroky z úvěru 5.101 Kč, administrativním poplatkem 1.500 Kč, poplatkem za službu komfortního splácení 2.316 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění 1.560 Kč. Dále měl soud za prokázané výši úrokové sazby 88 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 197,92 %. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Zákaznickou kartou – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti jako [anonymizována dvě slova] s čistým měsíčním příjmem [částka], jako další příjmy domácnosti uvedl částku [částka], u které nicméně není uvedeno, z jakého je zdroje. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činní částku [částka] měsíčně, je svobodný, nemá žádné děti, žije jako spolubydlící, má [anonymizováno] vzdělání a nevlastní automobil. Žalovaný uvedl, že nemá žádné jiné závazky z úvěrů či kreditních karet, které by byl povinen splácet. Již z tohoto výčtu je evidentní, že výdaje žalovaného byly podceněny tak, aby žalovaný vůbec splnil základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měl vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné další výdaje. Do příjmů žalovaného byla rovněž kromě příjmu z pracovní činnosti také příjem ve výši [částka] měsíčně, který nebyl žádným způsobem doložen. Žalovaný rovněž zcela zamlčel fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti němu vedena [anonymizováno] řízení [anonymizováno], po uzavření smlouvy bylo zahájeno další [anonymizováno] řízení [anonymizováno]. Již z tohoto je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Tabulkou umoření ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce před zesplatněním úvěru uhradil částku v celkové výši 5.600 Kč. Dohodou o pracovní činnosti ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce ověřil měsíční příjem žalovaného z dohody o pracovní činnosti, která byla uzavřena na dobu neurčitou, dle které měl žalovaný měsíční příjem ve výši [částka] hrubého měsíčně. Rozsudkem [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena [anonymizováno] řízení EXE a [anonymizováno] řízení E, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno jedno další řízení EXE. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, a předložil i výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistil by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí řízení EXE proti žalovanému vedené exekuční řízení. Důležité je i to, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své dřívější nesplacené závazky a zároveň značně přecenil své měsíční příjmy, když svůj hrubý příjem z pracovní činnosti, který vyplývá z dohody o pracovní činnosti, uvedl jako příjem čistý, a dále uvedl další nezanedbatelný příjem, který nicméně ničím nedoložil. Naopak své výdaje žalovaný evidentně zásadně podcenil, neboť je velmi nepravděpodobné, že by jeho celkové měsíční výdaje činily pouze částku [částka]. 7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného a jednak z nečetných listin, jejichž obsah soud nepřesvědčil o tom, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně řádně zjistit příjmy a výdaje žalovaného, nadto je evidentní, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nijak neověřil tvrzení žalovaného, že nemá žádné jiné závazky, které by měl splácet, neboť v opačném případě by jistě musel zjistit, že proti žalovanému je vedena řada exekučních řízení. Toto mohl právní předchůdce žalobce snadno zjistit z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanov