32 C 301/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 38.511 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 3.190,70 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 25,14 % ročně z částky 19.278,57 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.850,36 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19.278,57 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč (jak ovšem vyplývá pouze z příloh žaloby, nikoli ze samotného textu žaloby). Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela, poslední splátku uhradila dne [datum], celkem za dobu trvání smlouvy uhradila částku ve výši 2.340 Kč, splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 38.511 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 19.278,57 Kč a poplatkem 19.232,43 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobce na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 26 – 27 spisu), kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o úvěr, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právnímu předchůdci žalobce doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobce nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právnímu předchůdci žalobce ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce doplnil i důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to Kartu zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr (na čl. 28 spisu) a rozsudek [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (na čl. 31 – 33 spisu). 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Kartou zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právním předchůdcem žalobce posuzovány na základě tvrzení žalované, která uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek jako [anonymizována dvě slova] s čistým příjmem [částka] měsíčně, dalším příjmem domácnosti je blíže nespecifikovaná částka [částka], uvedená jako„ další čisté příjmy domácnosti“, jejíž zdroj není v Žádosti uveden, což neodpovídá počtu uvedených příjmů žalované, neboť z této kolonky, vyplněné číslem„ 1“ vyplývá, že žalovaná má pouze jeden zdroj příjmu, a to mzdu ze zaměstnání. Žalovaná své měsíční výdaje odhadla na částku [částka] měsíčně a uvedla, že nesplácí žádný úvěr ani zápůjčku, své měsíční výdaje dále nespecifikovala. Žalovaná dále uvedla, že má [anonymizováno] vzdělání, bydlí u rodičů a je svobodná. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalované byly přeceněny a její výdaje byly podceněny tak, aby žalovaná disponovala dostatečným zůstatkem, ze kterého bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce se zcela spokojil s tvrzením žalované, že má další příjem, ve vztahu k nízkému příjmu žalované ze zaměstnání v nezanedbatelné výši, přičemž dále nepátral po zdroji tohoto příjmu. Řádně zjištěny nebyly ani výdaje žalované, právní předchůdce žalobce se spokojil pouze s prostým tvrzením žalované, že její měsíční výdaje činní pouze částku [částka], což je částka evidentně značně podhodnocená, neboť za tuto částku není reálně platit nájemné, byť v bytě, který žalovaná sdílí s rodiči, a veškeré osobní náklady. Právní předchůdce žalobce se dále spokojil pouze s tvrzením žalované, že nesplácí žádné předchozí závazky, a toto tvrzení žalované si dále již nijak neověřil. Již z tohoto výčtu je soud na pochybách, zda žalovaná mohla být v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopná. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 18 měsíčními splátkami ve výši 2.334 Kč, úroky z úvěru činily 56 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 165,46 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 42.012 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 42.012 Kč, tvořené jistinou 20.000 Kč, úroky z úvěru 10.000 Kč a poplatkem 9.690 Kč a pojistným 2.322 Kč. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice, neboť byla odeslána na v té době platnou doručovací adresu žalované. Rozsudkem KS v [obec] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (na čl. 31 – 33) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. Tabulkou umoření – souhrnné informace ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná dne [datum] uhradila celkem 2.340 Kč, přičemž právní předchůdce žalobce tuto splátku poměrně započetl na splátku jistiny úvěru, na splátku úroku a na splátku poplatků. <i>6. Soud zjistil, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno jedno řízení EXE, které bylo zahájeno dne [datum] a dle zprávy exekutora skončila vymožením dluhu dne [datum], tzn. ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena další dvě řízní EXE.</i> 7. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované pouze z tvrzní žalované, která si nijak dále neověřil, zejména si neověřil tvrzenou výši výdajů žalované, což je skutečnost, která je, zejména s ohledem na nízký příjem žalované, pro posouzení její úvěruschopnosti zásadní. Žalobce tvrdí, že právní předchůdce žalobce při uzavření úvěrové smlouvy měl k dispozici výplatní pásky žalované a pracovní smlouvu, nicméně není schopen toto své tvrzení doložit, a zůstává tak pouze neprokázaným tvrzením. Zároveň není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši výdajů žalované. Důležitý je i fakt, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti žalované vedeno jedno exekuční řízení, které však bylo skončeno ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena další 2 exekuční řízení, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla a její tvrzení, že nemá žádné předchozí závazky, které by měla splácet, zřejmě nebylo pravdivé, což mohl právní předchůdce žalobce snadno zjistit, například nahlédnutím do registrů dlužníků, případně do Centrální evidence exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. Zde soud poznamenává, že výdaje, které žalovaná uvedla, považuje za silně podhodnocené, neboť částka [částka] by mohla těžko postačit na úhradu bydlení a veškerých osobních potřeb žalované, a to i v případě, že by žalovaná skutečně sdílela jeden byt se svými rodiči. Ohledně tvrzených příjmů soud poznamenává, že i pokud by právní předchůdce žalobce měl podloženo, že žalovaná je zaměstnána s příjmem, který prakticky odpovídá minimální mzdě, nemohl považovat za dostatečné tvrzení žalované, že má nějaký další příj