32 C 76/2023-43 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.220 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 16.594,15 Kč, dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 21,27 % ročně z částky 31.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.801,67 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 31.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela, splatnost úvěru, resp. poslední splátky byla stanovena ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy celkem za dobu trvání smlouvy uhradila částku ve výši 9.650 Kč, kterou žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Jelikož nejpozději dne [datum] nastala splatnost celého závazku, který nebyl do uvedeného dne ze strany žalované uhrazen, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě, což žalovaná neučinila. Dlužná částka ve výši 50.220 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: neuhrazenou jistinou 31.000 Kč a poplatky za služby 19.220 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše, jejichž část žalobkyně zkapitalizovala za období od [datum] do dne postoupení pohledávky. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podacím lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 24 – 25 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále. 5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 31.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 78týdenních splátkách po 762 Kč, dále celková částka k zaplacení spotřebitelského úvěru 59.370 Kč, tvořené jistinou 31.000 Kč, úroky 5.270 Kč, administrativním poplatkem 6.200 Kč, pojistným 780 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 16.120 Kč. Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 21,27 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 163,92 %. Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované, kdy zde byl uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši [částka], sestávající z rodičovského příspěvku [částka] a dalších státních příspěvků ve výši [částka], jiný příjem žalovaná neměla. Byla svobodná, žila v samostatné domácnosti jakožto nájemník, pečovala o jedno nezaopatřené dítě, byla na rodičovské dovolené. Měsíční výdaje žalovaná uvedla v celkové výši [částka], přičemž měly být tvořeny částkou [částka] za bydlení, částkou [částka] na osobní výdaje a částkou [částka] na splátku předchozího úvěru, který žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku [částka] měsíčně. Již z tohoto je zřejmé, že zejména příjmy žalované byly přeceněny tak, aby dosáhla alespoň na nějaký použitelný příjem, neboť i pokud by soud uvěřil tomu, že žalovaná pobírá rodičovskou dovolenou, jejíž výše odpovídá běžné výši této dávky, právní předchůdkyně žalobkyně si žádným způsobem neověřila výši dalšího příjmu, který žalovaná uvedla v nezanedbatelné výši, tj. [částka], jehož zdrojem měly být další sociální dávky. Bez tohoto (neprokázaného) příjmu by žalovaná nebyla schopna pokrýt ani své tvrzené výdaje, natož splácet jeden další úvěr. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, nicméně neměl za prokázané, že tato výzva se dostala do dispozice žalované za situace, kdy byla odeslána na adresu, která v té době už nebyla dle výpisu z Centrální evidence obyvatel evidovanou trvalou adresou žalované. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 28 – 30) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku. 6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z předložených listin je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na dostatečné ověření příjmů žalované, které se jeví jako nadsazené tak, aby žalovaná disponovala alespoň nějakým volným příjmem, ze kterého bude schopna splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se zcela spokojila s tvrzením žalované, že splácí měsíčně [částka] za předchozí úvěry, žádným způsobem si nicméně neověřila, o jaké úvěry se jedná, zda je tvrzení žalované v souladu se skutečným stavem a zda proti žalované nejsou vedena nějaká exekuční řízení. Výdaje na osobní potřeby žalované ve výši [částka] měsíčně v situaci, kdy žalovaná pečuje o jedno malé dítě, se kterým je na rodičovské dovolené, a zároveň je jedinou osobou, která tyto náklady nese, nejsou dle názoru soudu reálným údajem a nelze jej pro účely řádného posouzení úvěruschopnosti žalované dle názoru soudu akceptovat. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud dále zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena celkem 2 řízení EXE, další 3 řízení EXE byla proti žalované zahájena po uzavření smlouvy o úvěru, je tedy zřejmé, že žalovaná měla v době před uzavřením smlouvy o úvěru i jiné závazky po splatnosti, dokonce závazky exekučně vymáhané, které právní předchůdkyně žalobkyně zamlčela. Tuto skutečnost mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v Centrální evidenci exekucí, kde si mohla najisto ověřit to, že žalovaná rozhodně úvěruschopná není. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytl úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla. <i>Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:</i> 7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto člán