46 C 132/2023-27 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 890,21 Kč s úrokem z prodlení a s úrokem. Podle žaloby, [právnická osoba] a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru a vydání kreditní karty [číslo] s následně sjednanou dispozicí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací od žalovaného. Žalobkyně dále nahlížela do databází BRKI, NRKI, do insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra, současně žalobkyně zohlednila výši životního minima. Žalobkyně stanovila výši disponibilních příjmů žalovaného a provedla individuální zkoumání úvěrové bonity žalovaného a to za použití statistického modelu. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu. Žalovaný měl splatit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl čerpán kreditní kartou. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobou je požadováno zaplacení jistiny ve výši 26 291,37 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni zesplatnění ve výši 1 324,76 Kč, smluvní poplatky za odeslání upomínek ve výši 1 200 Kč a další poplatky dle sazebníku ve výši 600 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 1 404,36 Kč kapitalizovaný a úrok z prodlení z úroku ve výši 69,72 Kč. Žalobou je požadován rovněž úrok z prodlení z částek 1 324,76 Kč a z 26 291,37 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanému byla žaloba společně s výzvou k vyjádření doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z informačního systému základních registrů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty plyne, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, je zaměstnán na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] jako dělník, má střední vzdělání. Jeho průměrný výdělek měl činit 28 747 Kč měsíčně. Celková čistý měsíční příjem domácnosti však měl činit 50 000 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy či splátky. 6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti se podává, že žalobkyně uvedla, že prověřovala žalovaného v databázích BRKI, NRKI insolvenční rejstřík a databáze ministerstva vnitra. Od příjmů byly odečteny výdaje a náklady. Příjem ve výši 28 747 Kč byl ověřen z běžného účtu. Podíl žalovaného na nákladech na bydlení činil 57,49 %, žalovaný měl bydlet ve vlastním bytě. Dosavadní interní splátky žalovaného činily 2 814,81 Kč měsíčně a externí splátky 2 702 Kč měsíčně. 7. Z přehledů úvěru žalovaného u žalobkyně již měl u žalobkyně dluh z pěti smluv v celkové výši přes 150 000 Kč. 8. Z lustrace exekucí pořízené až v souvislosti s probíhajícím soudním řízením vyplývá, že proti žalovanému byly v roce 2022, po uzavření smlouvy nařízeny dvě exekuce. 9. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně splácet. 10. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný záhy úvěr řádně nesplácel, žalovaný měl dlužit na poplatcích 1 800 Kč, na úrocích 1 324,76 Kč. Za upomínku mu byla účtována žalobkyní částka 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v celkové výši 29 416,13 Kč do [datum]. 11. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. 12. Z platební historie vyplývá, že žalovaný čerpal na úvěr částky 30 000 Kč, 25 000 Kč, 5 000 Kč, 1 200 Kč, 699 Kč, 1 000 Kč, 2 x 800 Kč, 1 900 Kč, 200 Kč, 500 Kč, 100 Kč, 800 Kč, 330 Kč (celkem 68 329 Kč) a splácel částky 30 000 Kč, 108,49 Kč, 29,84 Kč, 751,23 Kč, 1 000 Kč, 1 369,16 Kč, 859 Kč, 1 443 Kč, 837 Kč, 820,51 Kč, 809,69 Kč, 882,67 Kč, 881 Kč, 873 Kč, 848 Kč, 900 Kč, 821 Kč, 2 389 Kč, 2 945 Kč, 2 270 Kč, 818,81 Kč (celkem 51 656,40 Kč) 13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 20. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 22. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že článk