46 C 161/2023-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 267 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] (správně dne [datum]) se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo]. Na základě se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 148 318 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 657 Kč. Úroková sazba činila 16,63 % a RPSN 19,57 %. Žalovaný se celkově zavázal splatit 219 420 Kč. Součástí úvěru je i poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 %. Úvěr byl poskytnut plněním na účet prodejce vozu ([právnická osoba]). Žalovaný uhradil dle žaloby 65 826 Kč, přičemž v následném podání upřesnila žalobkyně, že uhrazena byla celkem částka 149 937 Kč (č.l. 22 a násl.). Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni [datum]. Podle žalobkyně se celkový dluh žalovaného ve výši 50 267 Kč skládá z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 41 000 Kč, dlužných úroků ve výši 6 667 Kč a nákladů na straně žalobkyně ve výši 1 500 Kč a nákladů na upomínky 1 000 Kč. Nadto požaduje žalobkyně úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně podle žaloby prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný písemně prohlásil, jaké jsou jeho příjmy, kolik činí náklady na bydlení, srážky ze mzdy a exekuce, závazky po splatnosti a náklady na splátky půjček a leasingů. Uvedl rovněž svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Údaje žalovaného byly prověřeny na základě telefonického prověřování, výpisu z účtu a vlastního modelu. Žalovaný byl prověřen v databázi [příjmení], v insolvenčním rejstříku, [příjmení] a CRIF. Dle žalobkyně byl žalovaný úvěruschopný. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal zcela pasivní. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve vztahu k žalovanému se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. má za to, že s takovým postupem souhlasí, neboť se k výzvě, které mu byla doručena (náhradně) nevyjádřil. 5. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo nařízeno několik exekucí (č.l. 12). 6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalovaný se prokázal občanským průkazem a osobní přítomností v prodejně, byl prověřován v databázích [příjmení], [příjmení], v insolvenčním rejstříku a v databázi CRIF. Jeho čistý příjem měla činit mzda 18 000 Kč, náklady na bydlení měly dosahovat 2 000 Kč a měly být ověřeny telefonicky. Zjištěné skutečnosti měly být ověřeny z výplatních pásek a z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů měl být 16 000 Kč a žalovaný měl být schopen splácet 16 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného prověřovány nebyly (políčka s údaji o předložení dokladů jako jsou nájemní smlouvy, výpis z bankovního účtu či jiné jsou nevyplněna). 7. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2019 vyplývá, že čistý skutečně vyplacený příjem žalovaného činil v těchto měsících 18 750 Kč, 17 950 Kč a 25 275 Kč. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru COFIAUTO [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím obchodníka [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr na koupi osobního automobilu Volkswagen Passat rok výroby 2009 ve výši 148 318 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 60 měsíčními splátkami ve výši 3 657 Kč Celkem měl žalovaný splatit 219 420 Kč. 9. Z výpisu z účtu (obratů) soud zjistil, že dne [datum] byla provedena úhrada kupní ceny vozidla na účet obchodníka v celkové výši 143 998 Kč. 10. Dle čestného prohlášení ze dne [datum] měl žalovaný při sjednávání smlouvy sdělit pravdivé a úplné údaje. 11. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny žalovaného. 12. Dle upomínky ze dne [datum] byl žalovaný v prodlení se zaplacením 9 157 Kč, dle upomínky ze dne [datum] již byla výše částky v prodlení 13 414 Kč. 13. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení žalovaného. Odstoupení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho trvalého pobytu. 14. Žalovaný byl dne [datum] vyzván k zaplacení částky po odstoupení ve výši 123 407 Kč. 15. Dle platební historie žalovaný celkem na úvěr splatil celkem 149 937 Kč. 16. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly. Žalobkyně zcela pominula řádně zjišťovat výši skutečných příjmů a skutečných závazků a výdajů žalovaného. Přitom tvrzená výše nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč byla zcela evidentně nevěrohodná. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala ani doklady o nákladech na bydlení ani výpisy z běžného účtu za účelem posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. <b>17. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.</b> 18. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 19. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 25. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 26. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 27. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba