46 C 238/2023-33 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 13 301 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému jakožto dlužníkovi ve výši 9 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úvěrující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 1 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Za doplňkovou službu životního pojištění se zavázal žalovaný platit 240 Kč a 540 Kč. Úvěr měl být splácen 60 týdenními splátkami po 283 Kč. Žalovaný podle žaloby uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 4 600 Kč [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni [datum]. Žalobou žalobkyně požaduje zaplacení částky 13 301 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 870 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 820 Kč, pojistného za životní pojištění 188 Kč, poplatku za asistenční služby 423 Kč, kapitalizovaných úroků 5 386,88 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 753,13 Kč a úroků a úroků z prodlení z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalobkyně uvedla, že poskytovatelka spotřebitelských úvěrů prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací od spotřebitele, nahlédnutím do databází a z jiných zdrojů. Žalovaný stvrdil svým podpisem pravdivost sdělovaných informací. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. v případě žalovaného se má ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s takovým postupem souhlasí, když se žalovaný k zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila. 6. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla nařízena řada exekucí, a to i před uzavřením úvěrové smlouvy (č. l. 16). 7. Z karty zákazníka žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bydlení s partnerkou, pracuje na hlavní pracovní poměr ve [právnická osoba] Doprava se sídlem v [obec] jako řidič. [příjmení] příjem žalovaného měl činit 9 000 Kč. Podle prohlášení žalovaného činily výdaje na bydlení 3 250 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Listiny, které žalovaný údajně doložil (výplatní pásky, nájemní smlouvu), žalobkyně nepředložila. Žalovaný prohlásil, že proti němu je vedena jedna exekuce. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 60 týdenními splátkami po 283 Kč Celkem měl žalovaný splatit 16 980 Kč. Podle žalobkyně žalovaný splatil 4 600 Kč. Již v okamžiku uzavírání úvěrové smlouvy měl žalovaný hlášen pobyt na adrese ohlašovny. 9. Dle zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] byl žalovaný v souvislosti s pojistnou smlouvou pojištěn. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] okresní soud zjistil, že tvrzená pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovanému bylo dne oznámeno postoupení dopisem, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno dne [datum]. 11. Žalovaný byl vyzván rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dle podacího lístku téhož dne. 12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (Právní rozhledy [číslo] s. 757) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 ([číslo] Sb. NSS)). 19. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48/ES. Vyhledání v databázi umožňující posouzení spotřebitele se provádí, pokud to právní a skutkové okolnosti vyžadují. Čl. 23 směrnice 2008/48/ES vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci C [číslo] – [právnická osoba] v . Fesih Kalhan (Právní rozhledy [číslo] s. 452)). 20. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LPS. Ústavní soud tak ve svém nálezu dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 21. K výkladu § 86 Z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní po