61 C 178/2022-50 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22.7.2022 ve znění doplnění ze dne 5.12.2022 a 27.12.2022 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 66 875 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost m [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 14.11.2020 uzavřela Smlouvu o povoleném přečerpání, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve formě povoleného přečerpání prostředků na běžném účtu do výše povoleného limitu 66 600 Kč. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím databází: insolvenčního rejstříku, bankovního registru, CBCB, vlastních registrů, stavu běžného účtu žalované mKonto a na základě sdělení žalované o výši příjmu. Žalovaná se zavázala splácet úrok z povoleného přečerpání ve výši 16,90 % ročně. Pro případ překročení povoleného přečerpání a vzniku prodlení se smluvní strany dohodly, že úrok bude přirůstat k jistině. Žalovaná čerpala celkem 66 625 Kč. Protože žalovaná porušila podmínky řádného splácení úvěru, právní předchůdkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 66 625 Kč, poplatků v celkové výši 250 Kč za upomínky a úroku v kapitalizované výši 7 242,16 Kč od 14.11.2020 do 16.8.2021. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 66 625 Kč od 17.8.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 875 Kč od 17.8.2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: 5. Žalovaná dne 9.6.2020 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o vedení účtu u mBank (viz smlouva), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovanou běžný účet. Dne 24.6.2020 žalovaná požádala o poskytnutí povoleného přečerpání zůstatku na běžném účtu do částky 1 000 Kč (viz žádost). V žádosti žalovaná m.j. uvedla, že je bez příjmu. Dne 24.6.2020 právní předchůdkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o povoleném přečerpání zůstatku na běžném účtu č. [bankovní účet] do výše 1 000 Kč (viz smlouva, viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Smlouvou o povoleném přečerpání ze ne 14.11.2020 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr, který umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu č. [bankovní účet] do výše 66 600 Kč (viz smlouva). Povolené přečerpání bylo úročeno úrokem ve výši 16,9 % ročně. Žalovaná se zavázala spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně platit poplatky a další ceny dle sazebníku (viz sazebník). Nedílnou součástí smlouvy byly i podmínky a všeobecné obchodní podmínky (viz všeobecné obchodní podmínky, viz podmínky pro povolené přečerpání). Při posouzení úvěryschopnosti právní předchůdkyně vycházela z údajů o příjmech a výdajích uvedených žalovanou. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěryschopnost žalované na základě registrů CCB/CBCB a vlastních systémů (viz sdělení právní předchůdkyně žalobkyně). Z transakční historie za období od 11.6.2020 do 17.2.2021 soud zjistil peněžní transakce žalovanou na jejím běžném účtu č. [bankovní účet] (viz výpis transakční historie). Dne 12.10.2020 byla na účet připsána částka 13 000 Kč, dne 14.10.2020 byla na účet připsána mzda ve výši 12 042 Kč, dne 10.11.2020 byla na účet připsána částka 14 000 Kč a dne 13.11.2020 mzda 9 847 Kč. Ke dni 31.8.2020 vykazoval účet debetní zůstatek 471,74 Kč, ke dni 30.9.2020 vykazoval účet debetní zůstatek 714,03 Kč, ke dni 31.10.2020 pak debetní zůstatek 6 060,54 Kč. Ke dni 17.2.2021 činil debetní zůstatek na účtu 66 625 Kč (viz výpis transakční historie). Právní osobnost právní předchůdkyně žalobkyně je zřejmá z výpisu z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Výzvami ze dne 9.2.2021, 2.3.2021 a 24.3.2021 byla žalovaná právní předchůdkyní vyzvána k úhradě dlužné částky (viz výzva ze dne 9.2.2021, 2.3.2021 a 24.3.2021). V poslední výzvě byla žalovaná upozorněna, že pokud neuhradí dlužnou částku ve stanovené lhůtě, představuje tato výzva zároveň odstoupení od Smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu mKonto a zároveň Smlouvy o vedení běžného účtu mKonto (viz výzva ze dne 24.3.2021, viz doklad o odeslání – obálka s dodejkou). Dne 18.5.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (viz výzva, viz doklad o odeslání – viz poštovní podací arch). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.11.2022 byla pohledávka za žalovanou převedena žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz seznam postoupených pohledávek, viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). Jelikož k postoupení pohledávky došlo v průběhu řízení, soud usnesením ze dne 12.12.2022, č.j. 61 C 178/2022-42 rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobkyně (viz usnesení). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hod