61 C 228/2022-38 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6.9.2022 doplněné dne 14.3.2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 7 497,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou dne 13.2.2019 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr čerpaný kreditní kartou do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit 12x ročně úrok ve výši 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru Dle výše čerpání úvěru se úroková sazba pohybovala v rozmezí od 12 % ročně do 24 % ročně. Úvěr do 499,99 Kč měsíčně nebyl úročen. Za správu a vedení kartového účtu se žalovaná zavázala platit 50 Kč měsíčně. Dále bylo mezi účastníky dohodnuto, že úroky i ceny za úkony dle smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úvěru. Úvěryschopnost žalované byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě lustrací žalované v databázi dlužníků, databáze CDB), insolvenčním rejstříku, informací od žalované, která uvedla, že je na rodičovské dovolené a výše rodičovského příspěvku činila 7 000 Kč měsíčně. Na nájemném platila žalovaná 1 000 Kč měsíčně. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splácením úvěru a nevyrovnala nepovolené přečerpání peněžních prostředků na kartovém účtu, převedla právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr ke dni 11.4.2021 zesplatnila. Celkem žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 698,05 Kč. Na úvěr žalovaná celkem zaplatila 10 966,05 Kč. Dlužná částka se skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 7 196,36 Kč a úroků a úroků z prodlení ve výši 300,69 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tak má za to, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná dne 13.2.2019 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu úvěru na dobu neurčitou, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč a založit žalované kartový účet a vydat žalované kreditní kartu. Žalovaná se zavázala platit 12x ročně úrok ve výši 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Do částky 499,99 Kč nebude úvěr úročen. Součástí smlouvy byly dále m.j. obchodní podmínky a ceník. Cena za správu a vedení účtu byla mezi účastníky sjednána ve výši 50 Kč měsíčně. Pokud by nebyly úroky z úvěru a sjednané ceny související s poskytnutím a správou úvěru zaplaceny ke dni jejich splatnosti mohla je právní předchůdkyně žalobkyně připočíst k jistině úvěru. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 13.2.2019 uvedla, že její příjem činí 7 000 Kč. Na nájemném platí 1 000 Kč měsíčně. Čerpání úvěru je prokázáno výpisy z kartového účtu za období od 13.2.2019 do 10.4.2021. Dle výpisu z kartového účtu byl zůstatek na kartovém účtu ke dni 10.4.2021 mínus 7 497,05 Kč. Dne 12.4.2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že dlužnou částku ke dni 11.4.2021 převedla z kartového účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet], a vyzvala žalovanou k její úhradě. Pohledávka za žalovanou z této smlouvy byla následně postoupena dne 27.10.2021 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona. 8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i p