32 C 200/2024-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho a dostal se do prodlení, žalobkyně proto využila svého oprávnění, pohledávku zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Dlužná částka byla tvořena pouze jistinou nesplaceného úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše, a současně zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky.2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.3. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE a E, že proti žalovanému byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena tři exekuční řízení, poslední napadlo v roce 2020. V době po uzavření smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení.4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., organizační složka, doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 21). Shodně vyplývá i z detailu o provedené platbě doloženého žalobkyní.Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , která nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla uzavřena elektronickou formou v klientské zóně, neměl soud za prokázané, že tato smlouva byla skutečně uzavřena mezi uvedenými smluvními stranami.Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala číslem bankovního účtu žalovaného, dalšími jeho osobními údaji, jako je jméno, rodné číslo, trvalé bydliště, telefon a e-mail. Ani tato listina nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána.Přílohou č. , hodnota, – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí žalovaný, případně jiný osoba nakládající s účtem a údaji žalovaného, poskytla. V listině je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádné děti, je zaměstnaný u , právnická osoba, . s průměrným příjmem za 3 měsíce , částka, , výdaje na bydlení činní , částka, , , částka, měsíčně vynaloží na sázení, nemá žádné mikroúvěry, a žalobkyni splácí , částka, . Z listiny dále vyplývá, že žalovaný neprocházel v lustracích SOLUS, REPI, AML, insolvenčním rejstříku ani v databázi odcizených dokladů se žádným záznamem a nesplácel žádné jiné závazky.Dokladem o odchozí platbě měl soud za prokázané, že z bankovního účtu žalovaného byla zaslána částka , částka, dne , datum, na bankovní účet žalobkyně.Upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, a dvěma e-maily na kontaktní e-mailovou adresu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k řádnému splácení úvěru.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky – učiněnou zástupcem žalobkyně , tituly před jménem, Liborem Chovancem dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému, a že na tento účet byla dne , datum, poukázána částka , částka, ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, údajně na základě v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil, stejně tak nepovažuje za prokázání totožnosti žalovaného ani verifikační platbu, neboť tato přímo souvisí s možným zneužitím účtu jinou osobou. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, dne , datum, , jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, ., organizační složka. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem jistinu dluhu ve výši , částka, a z ní zákonné úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prokazatelného prodlení žalovaného, a to nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, který vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl.2. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Žalobkyně neprokázala, že před údajným uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin je evidentní, že disponovala určitými informacemi o žalovaném, není však zřejmé, z jakého zdroje tyto informace získala a jak je ověřila, a to včetně zásadních informací, jako je výše příjmu, výdaje a jiné závazky. Z výpisu řízení EXE je nadto evidentní, že proti žalovanému byla v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy zahájena tři exekuční řízení, a žalobkyně si nijak neověřila, zda tyto exekuce jsou již skončeny, kolik bylo vymáháno a zda příjem žalované postačí nejen na úhradu splátek úvěru, ale současně také na úhradu závazků již exekučně vymáhaných. Z výše uvedených důvodů by soud smlouvu o úvěru proto posoudil jako neplatnou i pokud by byla řádně podepsána žalovaným, a to podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.3. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, a neúspěch měla pouze v nepatrné části tvořené náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, , které jsou zanedbatelné v porovnání s žalovanou částkou, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 2.000 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifn