50 C 191/2023-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 8. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 258 963,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 20. 7. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr spolu se smluvním úrokem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 16. 1. 2023. Žalovaný úvěr ani přes upomínky žalobkyně neuhradil. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 256 413,02 Kč, poplatků ve výši 2 550 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 5 119,64 Kč a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 19 315,38 Kč. Žalobkyně se dále domáhá uhrazení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 261 532,66 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 8,20 % ročně a pojištěním prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek v celkové výši 4 035,61 Kč. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s průměrným čistým příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 20 688 Kč. Bydlel u rodičů, na nákladech ničeho nehradil, další půjčky neměl. Měl dva úvěry, které měly být smlouvou o úvěru uhrazeny. 7. Výpisy z běžného účtu žalovaného za období od února 2020 do července 2020 podávají přehled o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 1. 2023 vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši 264 374,08 Kč ke dni 16. 1. 2023. 9. Z výpisů úvěrového účtu vyplývá, že ke dni 30. 6. 2023 činila dlužná částka na jistině 256 413,02 Kč, na smluvním úroku ve výši 5 119,64 Kč, na úroku z prodlení v celkové výši 16 735,86 Kč a na poplatkách a pojištění ve výši 2 550 Kč. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2023 a předloženého podacího archu ze dne 31. 7. 2023 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 8,20 % ročně a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši. Žalovaný úvěr uhradil jen částečně. 20. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení. Soud proto považoval za prokázané tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tedy to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v jejímž důsledku žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit. Žalovaný nesplatil poskytnuté peněžní prostředky řádně, pročež žalobkyně od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupila. Soud má dále za to, že žalobkyně prokázala dostatečné splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť soudu doložila výpis z běžného účtu žalovaného prokazující jeho měsíční příjmy a výdaje. 21. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě zcela vyhověl (viz výrok I). 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka) dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x 9 340 Kč (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 28 020 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 900 Kč, náhrada za 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 10 359 Kč, tj. celkem 45 352,20 Kč. 23. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.