50 C 193/2023-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 8. 2023, doplněnou dne 15. 11. 2023, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 80 997,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 17. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky ve formě úvěrového rámce do výše 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v dohodnuté výši. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 31. 3. 2023. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 9 852 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 69 751,99 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 12 293,28 Kč, pojistného ve výši 1 797,75 Kč, smluvních pokut v celkové výši 12 167,05 Kč a nákladů na upomínání ve výši 600 Kč. Žalobkyně se dále domáhá uhrazení smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 1. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 1. 2020 soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce do výše 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 23,76 % ročně a pojištěním prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla mezi stranami dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 39 900 Kč měsíčně. Bydlela ve vlastním bytě/domě, na nákladech hradil 8 000 Kč, na dalších půjčkách pak 4 500 Kč. 7. Platební historie prokazuje, jak byl úvěr žalovaným splácen a výši dlužné částky. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 69 751,99 Kč, uhrazeno bylo 9 852 Kč. 8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 2. 2023 vyplývá zesplatnění dlužné částky ve výši 81 279 Kč ke dni 31. 3. 2023. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a jejích příloh, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 27. 4. 2023, jak je doloženo podacím archem ze dne 2. 5. 2023. 10. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 14. 8. 2023 a předloženého podacího archu ze dne 16. 8. 2023 vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 70 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 23,76 % a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši. Žalovaný úvěr uhradil jen částečně. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 20. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení. Soud proto považoval za prokázané tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tedy to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, v jejímž důsledku právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit. Žalovaný nesplatil poskytnuté peněžní prostředky řádně, pročež žalobkyně od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupila. Soud má dále za to, že žalobkyně prokázala dostatečné splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, byť soudu nedoložila příjmy ani výdaje žalovaného. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na úvěr částečně plnil, nebyl v exekuci ani insolvenci, má soud za to, že chybějící doložení prověření výdajů žalovaného nemá vliv na prokázání faktické schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Pokud se žalovaný dostal po roce od uzavření smlouvy o úvěru do platebních potíží, je s ohledem na splnění shora uvedené povinnosti banky irelevantní. 21. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě zcela vyhověl (viz výrok I. rozsudku). 22. O náhradě nákladů řízení (viz výrok II. rozsudku) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka) dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x 4 340 Kč (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem odměna 13 020 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 900 Kč, náhrada za 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 240 Kč, tj. celkem 20 084 Kč. 23. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.