50 C 202/2023-24 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 13. 7. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 395 868,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 2. 2023 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč pro účely podnikání. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit úvěr spolu se smluvním úrokem a poplatky prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 057 Kč. Žalovaný na úvěr hradil jen částečně. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 23. 5. 2023. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 248 059,12 Kč, poplatků ve výši 1 396 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 40 109,21 Kč, smluvních pokut v celkové výši 139 714,79 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínání ve výši 1 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit smluvní úrok ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 1. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 24. 5. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2023 a z oznámení o jednostranném zápočtu ze dne 28. 2. 2023 soud zjistil, že žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 250 000 Kč tak, že částka 125 752,60 Kč bude vyplacena žalovanému a částka 124 247,40 Kč bude použita na úhradu sjednaných poplatků. Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně a poplatky prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 747 Kč, nejpozději do 15. 5. 2023. 6. Z obchodních podmínek bylo zjištěno, že pro případ porušení smluvních povinností žalovaného byly mezi stranami dohodnuty smluvní pokuty (viz čl. 6 odst. 8 obchodních podmínek) a náklady spojené s uplatněním a vymáhání pohledávky ve výši 5 000 Kč. 7. Výpis z bankovního účtu žalobkyně prokazuje, že dne 28. 2. 2023 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 125 752,60 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě o úvěru. 8. Z přehledu předpisů a plateb vyplývá, jak žalovaný úvěr splácel a výši dlužné částky. Ke dni 2. 6. 2023 činila dlužná částka na jistině 245 980,50 Kč, na úrocích 2 429,48 Kč a na pokutách za porušení smluvních povinností celkem 236 286,63 Kč Poslední splátka úvěru byla žalovaným provedena dne 20. 3. 2023. 9. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 5. 5. 2023 se podává, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 10. Z oznámení o ztrátě výhody splátek ze dne 23. 5. 2023 vyplývá zesplatnění úvěru žalobkyní z důvodu prodlení s úhradou splátek žalovaného. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 494 694,17 Kč ve lhůtě 10 dnů od zesplatnění úvěru. 11. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 12. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 16. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným jako podnikatelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč tak, že částka 125 752,60 Kč bude vyplacena žalovanému a částka 124 247,40 Kč bude použita na úhradu sjednaných poplatků. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 20,9 % ročně a poplatky prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek ve výši dle splátkového kalendáře, nejpozději do 15. 5. 2023. Žalovaný na úvěr hradil jen částečně. 20. V souzené věci byly splněny všechny předpoklady pro postup dle shora citovaného ustanovení. Soud proto považoval za prokázané tvrzení v žalobě o skutkových okolnostech sporu, tedy to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnikatelském, v jejímž důsledku žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se tento zavázal splatit. Žalovaný nesplatil poskytnuté peněžní prostředky řádně, pročež žalobkyně od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupila. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě zcela vyhověl (viz výrok I). 21. O náhradě nákladů řízení (viz výrok II) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2x 9 900 Kč (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 600 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 20 400 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 15 835 Kč, tj. celkem 36 235 Kč. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud žalobkyni nepřiznal, neboť dle sdělení není jejím plátcem. 22. Soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.