50 C 211/2023-19 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 20. 2. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 5 592 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dohodu o poskytování služeb v rámci Programu zaměstnaneckých výhod, na jejím základě žalobkyně poskytovala zaměstnancům žalované nepeněžitý zaměstnanecký [anonymizována dvě slova]“. Na základě poskytnutých služeb žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] na částku 4 200 Kč, splatnou dne 7. 2. 2020 a fakturu [číslo] na částku 1 392 Kč, splatnou dne 20. 3. 2020. Žalovaná na vystavené faktury ani přes upomínku ničeho neuhradila. Žalobkyně dále požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně ani žalovaná se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z faktury [číslo] ze dne 7. 2. 2020 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala karty MultiSport za období únor 2020 částkou ve výši 4 200 Kč. Splatnost faktury nastala dne 21. 2. 2020. 6. Z faktury [číslo] ze dne 6. 3. 2020 se podává, že žalobkyně žalované vyúčtovala karty MultiSport za období březen 2020 částkou ve výši 1 392 Kč. Splatnost faktury nastala dne 20. 3. 2020. 7. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 9. 2020 se podává, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne 14. 10. 2020. 8. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 9. Dle § 1746 odst. 2 o.z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 10. Dle § 1963 odst. 1 o.z., je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu, je cena splatná do třiceti dnů a) ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, b) ode dne doručení zboží nebo poskytnutí služby, není-li možné určit den doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo byla-li dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy dříve, než mu bylo plněno, nebo c) ode dne převzetí nebo ověření, zda bylo řádně splněno, má-li být podle zákona nebo smlouvy provedeno, byla-li dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy před takovým převzetím nebo ověřením. 11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování služeb v rámci Programu zaměstnaneckých výhod, na jejím základě žalobkyně poskytovala zaměstnancům žalované nepeněžitý zaměstnanecký benefit. Poskytnuté služby žalobkyně vyúčtovala žalované daňovými doklady, které žalovaná ani přes upomínku neuhradila. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 5 592 Kč. Protože žalovaná dlužnou částku neuhradila, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvnímu dni prodlení. Prodlení žalované posoudil soud v souladu s ustanovením § 1963 odst. 1 písm. a) o.z. Jelikož žalobkyně neprokázala doručení faktur žalované, vycházel soud z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy. Zásilka obsahující výzvu k zaplacení byla žalované doručena vhozením do poštovní schránky dne 14. 10. 2020, žalovaná byla proto povinna zaplatit do 13. 11. 2020. Dnem následujícím, tedy 14. 11. 2020, se žalovaná dostala do prodlení, od tohoto okamžiku náleží žalobkyni nárok na úroky z prodlení (výrok I. rozsudku). 16. V části požadující zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 200 Kč od 22. 2. 2020 do 13. 11. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 392 Kč od 21. 3. 2020 do 13. 11. 2020, soud žalobu z výše popsaných důvodů zamítnul (výrok II). 17. O náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku) soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, když její neúspěch tvořil pouze zamítnutý požadavek na zákonný úrok z prodlení, nicméně nárok na zaplacení úroku z prodlení jí byl přesto přiznán, byť v jiné výši, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 x 1 500 Kč (když k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby (předžalobní výzva) dle § 7 bod 4 a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x 750 Kč, tj. celkem odměna 3 750 Kč a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tj. 900 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 4 650 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 6 026,50 Kč. 18. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud s ohledem na charakter uložených povinností třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.