32 C 186/2025-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , která byla údajně uzavřena žalobkyně a žalovaným dne , datum, , na základě, které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr až do výše , částka, . Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřeboval ve výši , částka, , nicméně do dnešního dne je nevrátil. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky ve výši , částka, byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného, a to v , Anonymizováno, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru ve výši , částka, a úrokem , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podáním doručeném soudu dne , datum, (na čl.26), v němž uvedla, že vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z tvrzení žalovaného, tvrzení žalovaného byla ověřena doklady předloženými žalovaným a současně ověřoval úvěruschopnost z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále výdaje ověřil z výpisu účtu banky. Na závěr sdělila, že žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 25) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 26) – shodně i potvrzení o provedení transakce. Dále tímto výpisem měl soud za prokázané, že žalovaný čerpal řadu spotřebitelských úvěrů u nebankovních poskytovatelů.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl však za prokázané, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřel skutečně žalovaný.Žádostí o spotřebitelský úvěr č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své osobní údaje, dále uvedl, že je svobodný, žije ve dvoučlenné domácnosti, v domácnosti žijí dvě osoby s příjmem. Žalovaný žije v pronajatém domě, je zaměstnaný jako operátor s příjmem , částka, , jeho měsíční výdaje činí , částka, . Žalovaný dále uvedl, že nemá žádné exekuce, není v insolvenci a nejsou u něj ani podmínky pro podání insolvenčního návrhu.Kopiemi rodného listu žalovaného, občanského průkazu žalovaného a evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponuje prostými kopiemi uvedených dokladů.Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zesplatněním spotřebitelského úvěr č. , číslo, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, .Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovanéhoVšeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému nebylo před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení, po uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalovanému zahájena 3 exekuční řízení.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka , částka, dne , datum, a částka , částka, dne , datum, , a to převodem na tento účet. Soud nicméně neměl za prokázané, že smlouvu o úvěru uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť smlouva nebyla žalovaným podepsána, ani nebyla opatřena jiným projevem jeho vůle. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla podepsána elektronicky soud nepovažuje za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Soud proto nemá za prokázané, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, a částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, . I pokud by soud připustil řádné uzavření úvěrové smlouvy, neměl za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila před jejím uzavřením úvěruschopnost žalovaného, byť měla k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze na základě tvrzení žalovaného, která nicméně výpisům z jeho účtu neodpovídala, zejména stran jeho výdajů, současně neprověřila tvrzení žalovaného, že nemá jiné závazky. Toto tvrzení žalovaného bylo zřejmě rovněž nepravdivé, neboť krátce po údajném uzavření úvěrové smlouvy byla proti žalovanému zahájena tři exekuční řízení, je tedy zjevné, že žalovaný již v době údajného uzavření úvěrové smlouvy měl jiné závazky, které žalobkyni zamlčel. Také z výpisů z účtu jsou patrné další platby, které odpovídají dalším spotřebitelským úvěrům. Soud proto pouze pro úplnost doplňuje, že i pokud by smlouva o úvěru byla uzavřena řádně, respektive by před jejím uzavřením byla řádně zjištěna totožnost žalovaného, smlouva o úvěru by byla neplatná, neboť se žalobkyně před jejím uzavřením dostatečně nezabývala tím, zda je žalovaný skutečně úvěruschopný. Z výše uvedených důvodů by soud smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen