Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako obchodníkem a žalovanou jako zákazníkem. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená faktura č. , hodnota, znějící na částku , částka, , kterou byl vyúčtován odběr elektřiny za období od , datum, do , datum, . Současně byla předmětem řízení dosud zcela nezaplacená faktura č. , hodnota, znějící na částku , částka, , kterou byl vyúčtován odběr elektřiny za období od , datum, do , datum, . Dále byly předmětem řízení dva poplatky za upomínky vždy ve výši , částka, , a to v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou jako zákazníkem dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , v níž se zavázala dodávat žalované elektrickou energii na odběrní místo EAN , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala platit za dodanou elektrickou energii cenu dle aktuálního ceníku žalobkyně, a to zálohově měsíčně po , částka, (viz předmětná smlouva). Žalovaná však řádně nezaplatila za odběr elektřiny dodané jí do odběrného místa v období od 25. 2. do , datum, . Tento odběr jí byl vyúčtován uvedenou fakturou č. , hodnota, znějící na částku , částka, a splatnou dne , datum, (viz uvedená faktura). Dále žalovaná řádně nezaplatila za odběr elektřiny v období od , datum, do , datum, . Tento odběr jí byl vyúčtován výše uvedenou fakturou , Anonymizováno, znějící na částku , částka, splatnou dne , datum, (viz uvedená faktura).5. Dále ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoli splatné platby je žalobkyně oprávněna účtovat poplatek ve výši , částka, . Všeobecné obchodní podmínky nejsou účastníky podepsány, jsou psány drobným písmem.6. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávala žalované v žalovaných období elektřinu, avšak žalovaná za odběr elektřiny dosud řádně nezaplatila.7. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny uzavřenou v souladu s § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětví (energetický zákon). Podle § 50 odst. 1 energetického zákona ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.8. V souladu s výše uvedeným soud žalobě v rozsahu nároku na zaplacení dlužného vyúčtování odběru elektřiny v žalovaném období vyhověl.9. K nároku žalobkyně ve výši , částka, (2 x , částka, ) za upomínky, soud uvádí následující. Soud žalovaný poplatek posoudil jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. o. z., když ze Všeobecných obchodních podmínek ani z výše poplatku nevyplývá, že se jedná o náklady na upomínání žalované.10. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 a násl. o. z.13. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, a to v jeho právní větě uvádí, že: „V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Ústavní soud mj. vyšel z toho, že: „Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).14. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní: „Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje: „Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“15. Soud s ohledem na uvedený nález Ústavního soudu ČR a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalobkyni nepřiznal poplatky za písemnou upomínku, resp. tento nárok zamítl, neboť ujednání o něm nebylo součástí smlouvy o dodávce elektřiny samotné, nýbrž bylo součástí smluvních podmínek, na které v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly, a rovněž smluvní podmínky samotné nebyly opatřeny podpisem žalované jako spotřebitele. Věřitel si tak v právním vztahu nepočínal poctivě a takovému jedná nelze v souladu s výše citovaným nálezem ÚS přiznat právní ochranu.16. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř, dle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.19. Žalobkyně byla ve věci sice jen částečně úspěšná, avšak její neúspěch spočíval v poměrně nepatrné části předmětu řízení, a proto jí soud přiznal v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci byly představovány mimosmluvní odměnou ve výši , částka, (3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 1 b. 2, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši , částka, (3 režijní paušály po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, .