32 C 494/2025-36 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy k službě Twisto účet“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., s žalovaným dne , datum, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému Twisto účet, prostřednictvím kterého měl žalovaný možnost realizovat platby za zboží a služby. Žalovaný prostřednictvím Twisto účtu za období od prosince 2023 do dubna 2024 vznikl dluh v celkové výši , částka, . Žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně předloženy vyúčtování za tyto měsíce, ovšem ze strany žalovaného nebylo ničeho uhrazeno. Splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.2. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 23 – 24 spisu), ve kterém podrobněji popsal postup právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Zástupce žalobkyně uvedl, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovaným. Dále uvedl, že od počátku smluvního vztahu provedl žalovaný platební transakce v celkové výši , částka, a na konto smlouvy uhradil celkem , částka, .3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, soud proto uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 115 o. s. ř.5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou ke službě Twisto účet ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že žalovaný smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřel, neboť listina neobsahuje podpis žalovaného, ani zaručený elektronický podpis, ale obsahuje pouze elektronický podpis se jménem a příjmení žalovaného, ovšem z tohoto není zřejmý projev vůle, který by mohl svědčit k tvrzení žalobkyně, že žalovaný smlouvu v této podobě skutečně uzavřel. Dále měl soud za prokázané, že limitní rámec byl touto smlouvou sjednán na , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Svazkem vyúčtování za jednotlivé měsíce měl soud za prokázané strukturu dluhu žalovaného, přičemž žalovaný na základě těchto vyúčtování skutečně čerpal celkem , částka, .Změnou požadavku na upgrade – Žádost o upgrade č. , hodnota, měl soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, kontrolu v registru SOLUS s negativním výsledkem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši , částka, , které měl ze zaměstnání a vyčíslil své výdaje na , částka, , dluh z titulu výdajů uvedl , částka, , přičemž tato žádost byla právní předchůdkyní žalobkyně následně schválenaFotokopií oboustrannou OP žalovaného měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala fotokopií občanského průkazu žalovaného.Výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Detailní informací k zásilkám měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť předložená smlouva není žalovaným písemně podepsaná a neobsahuje žádný projev vůle žalovaného, který by vlastnoruční podpis žalovaného mohl nahradit. Dále není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě tvrzení žalovaného, vyplněných v žádosti, které si následně dále ověřila lustrací žalovaného v dostupných registrech. Předloženými listinami toto tvrzení žalobkyně nicméně nebylo zcela prokázáno, ačkoliv žádost byla soudu předložena, nebyly žalobkyní prokázáno, že právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, přestože tyto informace jsou zásadní pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále ani nebyly předloženy důkazy o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného skutečně prověřovala v jakýchkoli registrech. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno 6 exekučních řízení EXE. V době po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno 1 exekučních řízení EXE. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla lustraci žalovaného před uzavření smlouvy o úvěru, zjistila by, že žalovaný měl několik exekučně vymáhaných závazků. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotř