Okresní soud v Mostě 48 C 117/2026-25 – Náklady řízení

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , smluvní úrok , částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil. Úvěruschopnost byla posuzována.2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.3. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou o uhrazenou částku žalovanou ve výši , částka, a úroky z prodlení z této částky, soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalovaného.4. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.7. Smlouva o úvěru č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, . Dodatky č. , hodnota, až 5 došlo k navýšení úvěru na , částka, . Žalovaný ze svého účtu dne , datum, uhradil verifikační platbu , částka, .8. Výpisy z účtu a Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, za dobu , datum, až , datum, prokazují čerpání úvěru v celkové výši , částka, a úhradu úvěru v celkové výši , částka, .9. Dopis ze dne , datum, žalovanému je výzvou k úhradě.10. Dopis ze dne , datum, žalovanému je poslední možnost dohody na úhradě.11. Dopis ze dne , datum, žalovanému je oznámením o postoupení pohledávky.12. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou.13. Potvrzení o podání doporučené zásilky prokazuje odeslání dopisu žalovanému dne , datum, .14. Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a žalobkyní ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka.15. Obchodní podmínky , právnická osoba, , neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí.16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, tedy na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, a navazujících dodatků bylo žalovanému vyplaceno , právnická osoba, , celkem , částka, úvěru. Žalovaný uhradil , částka, . Nebyly přes výzvu označeny žádné důkazní prostředky prokazující posuzování úvěruschopnosti. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni.17. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, především splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání jeho příjmů, výdajů, závazků, dosavadního způsobu plnění dluhů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci.19. Podle § 87 odst. 1 zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li mezi stranami spor o to, jaká doba odpovídá možnostem spotřebitele, určí ji soud podle § 87 odst. 2 zákona s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.20. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele není povinností pouze formální. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče naopak předpokládá, že údaje sdělené spotřebitelem budou ověřeny nebo objektivně podloženy.21. Na tento závěr navázal Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž zdůraznil, že nesplnění povinnosti poskytovatele řádně prověřit schopnost spotřebitele úvěr splatit má za následek neplatnost smlouvy. Z tohoto rozhodnutí současně plyne, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti si lze jen obtížně učinit komplexní úsudek o celkových poměrech spotřebitele a jeho schopnosti úvěr splácet.22. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k tomu, aby se nespokojil jen s údaji tvrzenými žadatelem o úvěr, ale aby tato tvrzení prověřil nebo si je nechal doložit, například potvrzením o zaměstnání a příjmu, výplatními páskami či výpisy z účtu. Stejný princip Nejvyšší správní soud potvrdil i v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož je legitimní požadavek, aby prohlášení spotřebitele byla za účelem zajištění náležité odborné péče podepřena adekvátními doklady.23. Uvedené závěry odpovídají rovněž judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance, Soudní dvůr dovodil, že věřitel se může při posouzení úvěruschopnosti opřít o informace poskytnuté spotřebitelem jen tehdy, jsou-li tyto informace dostatečné a podložené doklady. Účelem této povinnosti je zabránit nezodpovědnému poskytování úvěrů.24. Význam této povinnosti zdůraznil také Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. Podle Ústavního soudu má povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet nejen individuální rozměr ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi, ale i širší společenský význam, neboť předlužení spotřebitele může vést k závažným sociálním dopadům. Nezkoumá-li obecný soud, zda poskytovatel při poskytnutí spotřebitelského úvěru schopnost dlužníka splácet skutečně prověřil, může tím zasáhnout do práva spotřebitele na soudní ochranu. Obdobně Ústavní soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2636/25, aproboval závěr, že poskytovatel nemůže při posuzování úvěruschopnosti spoléhat toliko na nedoložená prohlášení spotřebitele o příjmech a výdajích, aniž by tyto údaje odpovídajícím způsobem ověřil.25. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.26. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele.27. Tyto závěry Nejvyšší soud zopakoval rovněž v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud současně výslovně vypořádal s odkazem na rozsudek sp. zn. , spisová značka, a uzavřel, že uvedené rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena situace, kdy došlo k úplnému splacení poskytnutého úvěru. O takovou situaci však v případech, kdy je spotřebitel z úvěrové smlouvy žalován pro nesplacený dluh, nejde. Rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, proto nelze vykládat tak, že by v běžném sporu o zaplacení nesplaceného spotřebitelského úvěru oslabovalo povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy řádně zjistit a ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Naopak usnesení sp. zn. , spisová značka, potvrzuje, že v takové situaci zůstává rozhodující, zda poskytovatel před poskytnutím úvěru disponoval dostatečnými, ověřenými a aktuálními informacemi o příjmech, výdajích, závazcích a celkových poměrech spotřebitele.28. Rozhodné je tedy, zda poskytovatel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované strany před uzavřením smlouvy, neboť právě k tomuto okamžiku se povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vztahuje. Předsmluvní povahu této povinnosti zdůrazňuje také judikatura Soudního dvora Evropské unie, zejména rozsudek ve věci C-449/13, CA Consumer Finance, a dále rozsudek ve věci C-755/22, Nárokuj. Stejnému pojetí odpovídá i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž odborná péče poskytovatele vyžaduje, aby před poskytnutím úvěru zjistil a ověřil dostatečné údaje o příjmech, výdajích, závazcích a celkových poměrech spotřebitele; srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a usnesení sp. zn. , spisová značka, . Pozdější průběh splácení proto nemůže nahradit chybějící či nedostatečné předsmluvní posouzení úvěruschopnosti.29. Skutečnost, že žalovaná strana po určitou dobu plnila, sama o sobě neprokazuje, že žalující strana již před uzavřením smlouvy disponovala nezbytnými, spolehlivými a ověřenými informacemi umožňujícími závěr, že žalovaná strana bude schopna úvěr řádně splácet po celou dobu trvání závazku.30. K povinnosti soudu zabývat se splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost z úřední povinnosti se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance. Dovodil, že vnitrostátní soud je povinen i bez návrhu zkoumat, zda věřitel splnil předsmluvní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a z případného porušení vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem. Současně odmítl výklad, podle něhož by se sankce za porušení této povinnosti uplatnila pouze tehdy, pokud by se jí spotřebitel sám dovolal v tříleté lhůtě.31. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-303/20, Ultimo Portfolio Investment, Soudní dvůr opětovně zdůraznil, že povinnost posoudit úvěruschopnost sleduje cíl odpovědného jednání věřitelů a předcházení poskytování úvěrů spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-755/22, Nárokuj, pak Soudní dvůr dovodil, že sankce za porušení této povinnosti nemůže být závislá pouze na tom, zda spotřebitel následně utrpěl konkrétní škodlivé následky nebo zda byla smlouva již splněna. Podmínění sankce vznikem škody by mohlo oslabit její odrazující účinek a vést k tomu, že poskytovatelé nebudou úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat systematicky a důkladně.32. V projednávané věci žalující strana neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, dostatečně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované strany. Zejména nebylo prokázáno, že by zjistila a ověřila skutečný disponibilní příjem žalované strany, její pravidelné měsíční výdaje, stávající závazky, poměry domácnosti a další okolnosti rozhodné pro posouzení schopnosti hradit sjednané splátky. Samotné údaje uvedené v žádosti o úvěr, případně pouhá kontrola úvěrových registrů nebo použití obecných statistických či modelových údajů, nemohou takové posouzení nahradit.33. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že při poměrech žalované strany existovaly již v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr řádně splácet, neboť k tomu nebyly přes výzvu označeny žádné důkazní prostředky. Žalující strana tedy neměla dostatečný a spolehlivý podklad pro závěr, že žalovaná strana bude schopna úvěr splácet ve sjednaných splátkách, aniž by tím byla ohrožena úhrada jejích běžných životních potřeb a ostatních závazků.34. Soud proto uzavřel, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona, k níž soud přihlédl i bez návrhu. Žalující straně proto nenáleží smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiné smluvní příslušenství, nýbrž pouze vrácení dosud nesplacené jistiny.35. V otázce úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Podle tohoto rozhodnutí je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zvláštní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Poskytovatel má při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost nárok jen na nesplacenou jistinu, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení mu může vzniknout teprve tehdy, dostane-li se spotřebitel do prodlení s vrácením jistiny v době určené podle § 87 zákona; samotná výzva věřitele k plnění prodlení nezakládá.36. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny ve výši , částka, . Na tuto jistinu bylo uhrazeno , částka, , a dosud nesplacená část jistiny tak činí , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně dosud nesplacenou jistinu.37. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované straně pro pasivitu žádné náklady nevznikly.39. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.