Okresní soud v Mostě 48 C 125/2026-24 – Náklady řízení

Předmětem řízení byl původně nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , smluvní úrok , částka, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný uhradil pouze ve výši , částka, . Úvěruschopnost byla posuzována.2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.3. Před zahájením jednání ve věci samé byla žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu jistiny , částka, s úrokem z prodlení, soud proto řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalovaného.4. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a o. s. ř., poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.7. Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, byla uzavřena mezi , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, , předmětem byl úvěr ve výši , částka, . Následně byla modifikována Dodatkem č. , hodnota, , kterým se měnila splatnost úvěru.8. Výpis z běžného účtu prokazuje vyplacení úvěru ve výši , částka, dne , datum, na konkrétní účet, který banka potvrdila jako účet žalovaného.9. Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě prokazuje, že žalovaný uhradil částky , částka, a , částka, .10. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky.11. Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, prokazuje, že byl žalovaný upomenut před podáním žaloby.12. Smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , a žalobkyní byla uzavřena dne , datum, , Seznam postoupených pohledávek k ní prokazuje, že byla postoupena žalovaná pohledávka.13. Podací lístek ze dne , datum, , Upomínka ze dne , datum, , Opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, , Potvrzení o podání doporučené zásilky a Obchodní podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, tedy mezi , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, žalovanému byla na jejím základě vyplacena částka , částka, , žalovaný z ní uhradil , částka, . Přes výzvu nebyly označeny důkazní prostředky prokazující zkoumání úvěruschopnosti. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne , datum, postoupena žalobkyni.15. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, především splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání jeho příjmů, výdajů, závazků, dosavadního způsobu plnění dluhů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci.17. Podle § 87 odst. 1 zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li mezi stranami spor o to, jaká doba odpovídá možnostem spotřebitele, určí ji soud podle § 87 odst. 2 zákona s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele není povinností pouze formální. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče naopak předpokládá, že údaje sdělené spotřebitelem budou ověřeny nebo objektivně podloženy.19. Na tento závěr navázal Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž zdůraznil, že nesplnění povinnosti poskytovatele řádně prověřit schopnost spotřebitele úvěr splatit má za následek neplatnost smlouvy. Z tohoto rozhodnutí současně plyne, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti si lze jen obtížně učinit komplexní úsudek o celkových poměrech spotřebitele a jeho schopnosti úvěr splácet.20. Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k tomu, aby se nespokojil jen s údaji tvrzenými žadatelem o úvěr, ale aby tato tvrzení prověřil nebo si je nechal doložit, například potvrzením o zaměstnání a příjmu, výplatními páskami či výpisy z účtu. Stejný princip Nejvyšší správní soud potvrdil i v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož je legitimní požadavek, aby prohlášení spotřebitele byla za účelem zajištění náležité odborné péče podepřena adekvátními doklady.21. Uvedené závěry odpovídají rovněž judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance, Soudní dvůr dovodil, že věřitel se může při posouzení úvěruschopnosti opřít o informace poskytnuté spotřebitelem jen tehdy, jsou-li tyto informace dostatečné a podložené doklady. Účelem této povinnosti je zabránit nezodpovědnému poskytování úvěrů.22. Význam této povinnosti zdůraznil také Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. Podle Ústavního soudu má povinnost prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet nejen individuální rozměr ve vztahu ke konkrétnímu dlužníkovi, ale i širší společenský význam, neboť předlužení spotřebitele může vést k závažným sociálním dopadům. Nezkoumá-li obecný soud, zda poskytovatel při poskytnutí spotřebitelského úvěru schopnost dlužníka splácet skutečně prověřil, může tím zasáhnout do práva spotřebitele na soudní ochranu. Obdobně Ústavní soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2636/25, aproboval závěr, že poskytovatel nemůže při posuzování úvěruschopnosti spoléhat toliko na nedoložená prohlášení spotřebitele o příjmech a výdajích, aniž by tyto údaje odpovídajícím způsobem ověřil.23. Na uvedenou judikaturu navazuje novější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dovodil, že poskytovatel úvěru řádně neposoudí úvěruschopnost, vychází-li pouze ze souhrnných nebo dílčích údajů o příjmech, nákladech a výdajích uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr, aniž tyto údaje ověřuje. Bez ověřených údajů o příjmech, skutečných nákladech a výdajích osob žijících se spotřebitelem ve společné domácnosti nelze učinit komplexní závěr o jeho celkových poměrech a schopnosti úvěr splácet. Odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti přitom nese poskytovatel, i když spotřebitel má povinnost poskytnout mu úplné, přesné a pravdivé údaje.24. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dále zdůraznil, že poskytovatel náležitě neověří schopnost spotřebitele splácet úvěr, jestliže sice zjistí jeho příjmy, avšak neověří jeho skutečné pravidelné měsíční výdaje. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačuje ani kontrola databází typu SOLUS nebo BRKI ani použití částek životního minima či obecných modelových údajů, pokud se poskytovatel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými výdaji konkrétního spotřebitele.25. Tyto závěry Nejvyšší soud zopakoval rovněž v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud současně výslovně vypořádal s odkazem na rozsudek sp. zn. , spisová značka, a uzavřel, že uvedené rozhodnutí na posuzovanou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena situace, kdy došlo k úplnému splacení poskytnutého úvěru. O takovou situaci však v případech, kdy je spotřebitel z úvěrové smlouvy žalován pro nesplacený dluh, nejde. Rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, proto nelze vykládat tak, že by v běžném sporu o zaplacení nesplaceného spotřebitelského úvěru oslabovalo povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy řádně zjistit a ověřit úvěruschopnost spotřebitele. Naopak usnesení sp. zn. , spisová značka, potvrzuje, že v takové situaci zůstává rozhodující, zda poskytovatel před poskytnutím úvěru disponoval dostatečnými, ověřenými a aktuálními informacemi o příjmech, výdajích, závazcích a celkových poměrech spotřebitele.26. Rozhodné je tedy, zda poskytovatel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované strany před uzavřením smlouvy, neboť právě k tomuto okamžiku se povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vztahuje. Předsmluvní povahu této povinnosti zdůrazňuje také judikatura Soudního dvora Evropské unie, zejména rozsudek ve věci C-449/13, CA Consumer Finance, a dále rozsudek ve věci C-755/22, Nárokuj. Stejnému pojetí odpovídá i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž odborná péče poskytovatele vyžaduje, aby před poskytnutím úvěru zjistil a ověřil dostatečné údaje o příjmech, výdajích, závazcích a celkových poměrech spotřebitele; srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a usnesení sp. zn. , spisová značka, . Pozdější průběh splácení proto nemůže nahradit chybějící či nedostatečné předsmluvní posouzení úvěruschopnosti.27. Skutečnost, že žalovaná strana po určitou dobu plnila, sama o sobě neprokazuje, že žalující strana již před uzavřením smlouvy disponovala nezbytnými, spolehlivými a ověřenými informacemi umožňujícími závěr, že žalovaná strana bude schopna úvěr řádně splácet po celou dobu trvání závazku.28. K povinnosti soudu zabývat se splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost z úřední povinnosti se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-Finance. Dovodil, že vnitrostátní soud je povinen i bez návrhu zkoumat, zda věřitel splnil předsmluvní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a z případného porušení vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem. Současně odmítl výklad, podle něhož by se sankce za porušení této povinnosti uplatnila pouze tehdy, pokud by se jí spotřebitel sám dovolal v tříleté lhůtě.29. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-303/20, Ultimo Portfolio Investment, Soudní dvůr opětovně zdůraznil, že povinnost posoudit úvěruschopnost sleduje cíl odpovědného jednání věřitelů a předcházení poskytování úvěrů spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. V rozsudku ze dne , datum, ve věci C-755/22, Nárokuj, pak Soudní dvůr dovodil, že sankce za porušení této povinnosti nemůže být závislá pouze na tom, zda spotřebitel následně utrpěl konkrétní škodlivé následky nebo zda byla smlouva již splněna. Podmínění sankce vznikem škody by mohlo oslabit její odrazující účinek a vést k tomu, že poskytovatelé nebudou úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat systematicky a důkladně.30. V projednávané věci žalující strana neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, dostatečně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované strany. Zejména nebylo prokázáno, že by zjistila a ověřila skutečný disponibilní příjem žalované strany, její pravidelné měsíční výdaje, stávající závazky, poměry domácnosti a další okolnosti rozhodné pro posouzení schopnosti hradit sjednané splátky. Samotné údaje uvedené v žádosti o úvěr, případně pouhá kontrola úvěrových registrů nebo použití obecných statistických či modelových údajů, nemohou takové posouzení nahradit.31. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že při poměrech žalované strany existovaly již v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr řádně splácet, neboť k tomu nebyly označeny žádné důkazní prostředky. Žalující strana tedy neměla dostatečný a spolehlivý podklad pro závěr, že žalovaná strana bude schopna úvěr splácet ve sjednaných splátkách, aniž by tím byla ohrožena úhrada jejích běžných životních potřeb a ostatních závazků.32. Soud proto uzavřel, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 téhož zákona, k níž soud přihlédl i bez návrhu. Žalující straně proto nenáleží smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiné smluvní příslušenství, nýbrž pouze vrácení dosud nesplacené jistiny.33. V otázce úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Podle tohoto rozhodnutí je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zvláštní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Poskytovatel má při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti posoudit úvěruschopnost nárok jen na nesplacenou jistinu, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení mu může vzniknout teprve tehdy, dostane-li se spotřebitel do prodlení s vrácením jistiny v době určené podle § 87 zákona; samotná výzva věřitele k plnění prodlení nezakládá.34. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny ve výši , částka, . Na tuto jistinu bylo uhrazeno , částka, , a dosud nesplacená část jistiny tak činí , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně dosud nesplacenou jistinu.35. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 11,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,54 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,46 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.37. Soud pro výpočet poměru úspěchu a neúspěchu kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí. Soud neshledal jiné úkony právní služby, které by bylo možno považovat za účelně vynaložené náklady řízení a za něž by bylo namístě přiznat náhradu nákladů řízení.38. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.