50 C 73/2026-27 – Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, , doplněnou dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru formou přečerpání peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného do výše , částka, . Žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když překročil povolený limit kontokorentu na účtu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzev právní předchůdkyně žalobkyně. Pohledávka za žalovaného byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši , částka, . Žalobkyně se dále domáhala uhradit smluvní úrok ve výši 17,90 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.3. Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr formou debetního zůstatku na bankovním účtu s úvěrovým limitem do výše , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 17,90 % ročně nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru.6. Z Výzvy k zaplacení před podáním žaloby a výpovědi smlouvy o účtu a dohod o službách souvisejících s účtem ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k neprodlenému zaplacení dlužné částky a informovala ho o tom, že dne , datum, byla pohledávka z účtu převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , soud zjistil, že pohledávka za žalovaného přešla na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne , datum, , jak je doloženo poštovním podacím lístkem.8. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne , datum, (včetně poštovního podacího lístku) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.9. Ze zbylých ve věci provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnost potřebné pro rozhodnutí ve věci.10. Podle § 2662 o.z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.11. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.13. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat peněžní prostředky na bankovním účtu až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.18. Zákonná úprava smlouvy o kontokorentním úvěru vychází z principu smluvní volnosti. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný skutečně porušil smluvní povinnosti tím, že čerpal finanční prostředky nad sjednaný limit a zároveň ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím kontokorentního úvěru. Z téhož důvodu nebylo možné žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z. S ohledem na uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl (viz výrok I).19. O náhradě nákladů řízení (viz výrok II) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto by jí měla stíhat povinnost k úhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva žalovanému. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud neuložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení.