Okresní soud v Mostě 62 C 114/2026-49 – Náklady řízení

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Nárok 1 představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši , částka, , poplatky , částka, za náklady na upomínkování v celkové výši , částka, za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, , se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který žalovaný řádně a včas nehradil. Nárok 2 představuje dle tvrzení strany žalující smluvní pokuta ve výši , částka, , resp. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby, a to rovněž z titulu uvedené smlouvy o úvěru.2. Žalobkyně dále v rámci řízení tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla na základě dokumentace předané žalovaným, jakož i na základě jeho prohlášení a na základě informací získaných z externích zdrojů, před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky revolvingového úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Dále provedla žalobkyně kontrolu veřejných databází (CEE, ISIR), SOLUS a registrů osob a dokladů. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3. splátky úvěru splatnou dne , datum, .3. Žalovaný se přes výzvu nevyjádřil ve věci samé.4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě souhlasu účastníků řízení dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté co žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a předložení všech důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované strany, včetně upozornění na možnost neúspěchu ve sporu v případě nevyhovění výzvě soudu. Zároveň soud účastníky řízení ve výzvě dle § 115a o. s. ř. výslovně poučil o tom, že se bude v rámci rozhodnutí podrobně zabývat posouzením úvěruschopnosti žalované strany. Žalobkyně po tomto poučení neprojevila zájem o nařízení jednání. Níže uvedené posouzení věci tak nemůže být pro žalobkyni překvapivé.5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.6. Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, prokazuje, že byla uzavřena dne , datum, mezi účastníky řízení smlouva, jejímž předmětem byl revolvingový úvěr ve výši rámce , částka, , úroková sazba činila 57,99 % p. a., minimální splátka činila , částka, . Přílohou je posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá děti. Trvalé bydliště nemá na ohlašovně. Byl ověřen jeho OP, ISIR, CEE a SOLUS, nebyly zjištěny negativní poznatky. Žalovaný měl mít výbornou platební morálku. Žalovaný uvedl příjem , částka, , na bankovním účtu nalezeno ve výši , částka, . Žalovaný uvedl náklady na bydlení , částka, , na účtu nebyly nalezeny výdaje na bydlení, byly stanoveny na , částka, , náklady na domácnost a jídlo uvedl žalovaný , částka, , na účtu byly nalezeny náklady , částka, , byly stanoveny na , částka, . Žalovaný uvedl náklady na závazky , částka, , nalezeny na účtu , částka, , byly stanoveny , částka, . Náklady na sázky nalezeny ve výši , částka, . Dle výpočtu žalobkyně měl mít žalovaný disponibilní příjem , částka, .7. Detail pohybu - Bezhotovostní platba z internetového bankovnictví , právnická osoba, prokazuje, že byla na účet žalovaného vyplacena dne , datum, částka , částka, jistiny úvěru.8. Sdělení od společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, prokazuje, že žalovaný obdržel na svůj bankovní účet prostředky ve výši , částka, dle smlouvy o úvěru.9. Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba z internetového bankovnictví , právnická osoba, prokazuje, že žalovaný uhradil částku , částka, verifikační platby k uzavření smlouvy.10. Dopis ze dne , datum, žalovanému je 1. upomínkou.11. Email ze dne , datum, žalovanému je 1. upomínkou.12. Dopis ze dne , datum, žalovanému je 2. upomínkou.13. Email ze dne , datum, žalovanému je 2. upomínkou.14. Dopis ze dne , datum, žalovanému je předžalobní upomínkou a oznámením o zesplatněním úvěru, a to se splatností ke dni , datum, .15. Podací lístek ze dne , datum, prokazuje odeslání dopisu žalovanému.16. Obálka DigiSign.org k dokumentům Předsmluvní dokumentace a Smluvní dokumentace prokazuje, že dokumenty byly podepsány prostřednictvím této aplikace kliknutím na tlačítko "Podepsat", IP adresa , Anonymizováno, , prohlížeč Chrome 138.0.0.0 (Android), datum a čas , datum, 18:53:24 a , datum, 19:01:56.17. Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, k účtu , č. účtu, a , č. účtu, za období , datum, - , datum, soud považuje za záměrně nekompletní, neboť neobsahuje veškeré informace odpovídající výpisu z účtu a rovněž ani veškeré informace obsažené v Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, - JSON data. Bankovní historie - smlouva č. , hodnota, - JSON data soud považuje za úmyslně předložené v nesrozumitelné podobě. Jedná se o textový formát pro výměnu a strukturování dat, nezávislý na programovacím jazyce, který umožňuje ukládat hodnoty jako řetězce, čísla, logické hodnoty (true/false), null, pole nebo objekty (klíč-hodnota páry). Vznikl jako podmnožina JavaScriptu, ale používá se univerzálně pro přenos dat mezi aplikacemi.Všechny pohyby na účtu jsou tagovány, kdy je sporné, co přesně jednotlivými tagy žalobkyně myslí, zejména tagy , Anonymizováno, apod. Tagovány jsou i výdaje na sázení gamblingdebit a příjmy ze sázení gamblingcredit, splátky instalment, závazky LIABILITIES apod. Tagy jsou následně různě přepočítávány na jejich medián, průměr a maximální výši.Soud považoval za rozhodné období května, června a července 2025, tj. 3 měsíců před uzavření smlouvy, které nejlépe reflektuje aktuální situaci žalovaného. Uvedené důkazy zejména prokazují, že:Žalovaný měl splátky úvěru ve výši cca , částka, měsíčně (částky , částka, květen, , částka, a , částka, červen, a , částka, a , částka, červenec), přičemž v květnu obdržel úvěr od společnosti , právnická osoba, . ve výši , částka, (, datum, ) a v červenci od , právnická osoba, ve výši , částka, (, datum, ).Žalovaný měl příjem od společnosti , Anonymizováno, za květen ve výši , částka, , za červen , částka, a za červenec , částka, .Žalovaný měl řadu příjmových plateb od sázkového portálu , právnická osoba, ., a to až v desítkách tisíc měsíčně (průměr/average tagu gamblingcredit činil , částka, ), avšak ve výpisu nejsou tagovány téměř žádné výdaje na sázky (průměr/average tagu gamblingdebit činil , částka, ). Žalovaný však každý měsíc činil pravidelně několik desítek plateb označené záměrně nejednoznačným tagem , Anonymizováno, jehož průměr/average činil , částka, . Dle názoru soudu je nepochybné, že se jednalo zejména o platby právě na hry a sázky konkrétně prostřednictvím č. ú. , IBAN, , resp. prostřednictvím platebního portálu, tj. takováto platba nebyla jednoznačně tagována. Jednalo se totiž o opakované platby v rychlém sledu, vždy po menších částkách (několik set korun), a to na stejný bankovní účet.Výdaje žalovaného na tyto sázky, konkrétně prostřednictvím č. ú. , IBAN, , činily za květen částku , částka, , za červen , částka, a za červenec, resp. do uzavření smlouvy, , částka, .18. ​Datový výstup z Credit Info CEE prokazuje, že žalobkyně lustrovala žalovaného ke dni , datum, v insolvenčním rejstříku, přičemž nebyla zjištěna aktivní insolvence, v negativním registru SOLUS bez negativního záznamu, v pozitivním registru SOLUS s výsledkem , částka, , a v CEE s počtem aktivních exekucí 0.19. Kopie OP a průkazky zdravotního pojištění žalovaného prokazuje, že jimi žalobkyně disponuje.20. Předsmluvní informace, Souhlas se zpracování osobních údajů a zásady zpracování osobních údajů neprokazují nic podstatného pro řízení.21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje, vyjma toho, že došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a došlo k čerpání úvěru ve výši , částka, , přičemž následné splátky žalovaného činily celkem , částka, , kdy dle tvrzení žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení až se 3 splátkou úvěru, kdy splátka činila , částka, . Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z údajů poskytnutých žalovaným, dále z veřejných registrů, registru SOLUS a z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný měl průměrný příjem za poslední 3 měsíce , částka, , výdaje na splátky úvěrů uvedl žalovaný , částka, , výdaje na bydlení , částka, , na další životní výdaje , částka, . Žalobkyně evidovala výdaje žalovaného na sázky ve výši , částka, , avšak fakticky byly výdaje žalovaného značně vyšší, kdy činily v květnu 2025 činily , částka, a za červen , částka, . Pro úplnost lze dodat, že sice nelze postavit zcela na jisto, že se skutečně jednalo o výdaje na hry a sázky, ale žalovaný měl v každém případě pravidelné výdaje v uvedené výši, které žalobkyně nijak v rámci svého posouzení nezohlednila.22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně.23. Podle § 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS., dále jen „směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.28. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy.29. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.30. Stejný závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.31. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.32. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2023, č.j. 11 Co 27/2023-118, v rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.33. Ve věci sp. zn. C-755/22., 62022CJ0755, uvedl Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 v odstavci 46 a následujících odůvodnění, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že – jak vyplývá z bodů 33 a 34 tohoto rozsudku – povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Ve světle tohoto dvojího účelu již Soudní dvůr rozhodl, že s ohledem na zásadní význam, který má tato povinnost v kontextu směrnice 2008/48, může být její porušení sankcionováno v souladu s vnitrostátním právem zánikem nároku věřitele na úroky v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Luxembourg),C‑303/20, EU:C:2021:479, body 39 a 40]. Kromě toho Soudní dvůr již ve věci týkající se téže vnitrostátní právní úpravy, o kterou se jedná v původním řízení, rozhodl, že sankce, která v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k zániku nároku věřitele na sjednané úroky, se jeví jako přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2020, OPR-Finance,C‑679/18, EU:C:2020:167, bod 30). Je přitom třeba uvést, že kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.34. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná strana nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Dokazováním nebylo prokázáno, že byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované strany před poskytnutím úvěru, neboť žalobkyně zcela chybně nezohlednila v rámci posouzení úvěruschopnosti výdaje žalované na sázky ve výši cca , částka, měsíčně. Žalovaný tak neměl dostatečné příjmy na úhradu splátek po zohlednění všech výdajů, včetně výdajů na sázky. Žalobkyně řádně nevyhodnotila značně rizikové transakce žalovaného na sázky a hazard, přestože měla výpis z účtu. Žalobkyně sice deklarovala, že v rámci posouzení úvěruschopnosti se rovněž zabývá rizikovými transakcemi na bankovním účtu, avšak fakticky tuto svou činnost neprovedla, resp. ji neprovedla řádně.35. Účelem povinnosti k posouzení úvěruschopnosti je zabránit tomu, aby se věřitelé pouštěli do nezodpovědného půjčování a tomu odpovídající ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho budoucí platební neschopnosti, insolvenčnímu řízení a s tím spojeným negativním dopadům do ekonomické i sociální sféry spotřebitele. Úvěr je možné poskytnout pouze tehdy je-li zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet.36. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud řádně nezohlední náklady dlužníka na sázky a hazard, které představují opakované, významné či systematické výdaje, které výrazně snižují disponibilní příjem a věřitel je mohl nebo měl zjistit (např. z výpisů z účtu, dotazníkem, registry apod.). Sázky a hazard jsou v obecné rovině jednání, které v mnoha případech vyvolává závislost, při které není osoba schopna řádně ovládat své chování a korigovat související výdaje, tj. nejedná se o výdaje, které bude dlužník schopen omezit za účelem splácení úvěru. Takovéto jednání tak následně často vede k neschopnosti dlužníka řádně splácet úvěr.37. Žalobkyně mohla a měla zjistit značně rizikové výdaje žalovaného na sázky a hazard, a to z výpisů z účtu žalovaného. Tyto výdaje významně zasahovaly do schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť představovaly dominantní část výdajů žalovaného. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, pokud tuto skutečnost nezohlednila. Žalovaný zjevně objektivně nebyl v důsledku svých výdajů na sázky a hazard schopen řádně splácet úvěr, neboť se dostal do prodlení hned se 3. splátkou úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná.38. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.39. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované strany neplatná, zaobíral se dále tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. Žalující straně se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení o poskytnutí jistiny , částka, , uhrazeno bylo , částka, . Soud proto uložil žalované straně uhradit žalující straně obohacení ve výši rozdílu v souladu s § 87 z. s. ú. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl. Jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalované strany, uložil jí soud uhradit dlužnou částku do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 45,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .41. Soud účastníkům, resp. zástupcům účastníků, automaticky zašle následně rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do datové schránky, mají-li ji zřízenou. Není třeba o to žádat.