12 C 170/2021-35 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 56 781,52 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným 4. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 60 481,52 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 30. 1. 2021. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem 56 781,52 Kč, nejpozději splatných do dne 30. 1. 2021. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Dne 17. 2. 2021 byla žalovanému odeslána předžalobní upomínka. 2. Poskytovatel spotřebitelského úvěru postoupil pohledávku vyplývající z výše uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně příslušenství se všemi právy s nimi spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. 3. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce má sídlo na území Malty, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 1 a odst. 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, zveřejněna pod [číslo] Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky (v souladu s čl. 13 odst. 1 obchodních podmínek poskytovatele úvěru) a pohledávka vznikla v České republice. 4. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen. 5. Žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález]. 6. Soud dospěl k závěru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalobce dal souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., žalovaný se k takovému postupu nevyjádřil a má se tedy za to, že žalovaný konkludentně souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, nahlédnutím do centrální evidence exekucí, došlo k lustraci dokladu totožnosti předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. Poskytovatel úvěru ověřoval úvěruschopnost žalovaného také výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji. 8. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný byl povinen uhradit celkovou dlužnou částku v hodnotě 60 481,52 Kč do 30. 1. 2021, což je zřejmé z platební informace. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o revolvingovém úvěru, obchodní podmínky ke spotřebitelskému úvěru, platební informace, informace k žádosti o poskytnutí úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek. Smlouvou o revolvingovém úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5 % měsíčně. Žalovaný se zavázal uradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Minimální splátka úvěru byla stanovena na 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání, nebo částkou 1 000 Kč v závislosti na skutečnosti, která z těchto dvou částek je vyšší, a to každý kalendářní měsíc vždy k 30. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 30. 1. 2019. Žalovaný se zavázal nahradit případné účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením se splácením ve výši 250 Kč. Čerpání finančních prostředků je zřejmé z platební informace. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. 9. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení poskytnutého úvěru. Žaloba je zcela důvodná. 19. V souladu s ustanovením § 1879 o. z. a podle smlouvy o postoupení pohledávek, je věřitelem žalovaného žalobce. K důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému. 20. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] a žalovaným a z platební informace má soud