12 C 175/2021-40 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 184,33 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel dne 29. 6. 2018 prostřednictvím mandatáře se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 11 999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 453 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně neplnil, dostal se s úhradou poskytnutého úvěru do prodlení, a to od splátky splatné 15. 3. 2020, to znamená od 21. měsíční splátky. Žalobce zesplatnil všechny pohledávky žalovaného vyplývající ze smlouvy, a to ke dni 16. 9. 2020. Žalovaný na dluh uhradil částku celkem 11 433 Kč. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dluhu, který se ke dni sepsání žaloby činil částku 12 184,33 Kč sestávající se ze splátek splatných do sesplatnění v celkové hodnotě 3 100 Kč, z jistiny v částce 7 113,13 Kč, ze smluvní pokuty 1 665,20 Kč, z úroku z prodlení v částce 106 Kč a z účelně vynaložených nákladů na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru v částce 200 Kč. Na smluvní pokutu vznikl žalobci nárok, jakmile se žalovaný dostal do prodlení s více jak třemi splátkami, následkem čehož dojde ke sesplatnění závazku. Smluvní pokuta je požadována v částce 0,1 % denně z částky 7 113,13 Kč od 19. 10. 2020 ke dni podání žaloby. Žalobce žalovaného vyzýval k uhrazení dlužné částky, žalovaný však na výzvy žalobce nereagoval. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen. 4. Žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. 5. Soud dospěl k závěru, že věc lze projednat a rozhodnout bez nařízení soudního jednání, pouze na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalobce dal souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., žalovaný se k takovému postupu nevyjádřil a má se tedy za to, že žalovaný konkludentně souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7 odst. 1 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 odst. 1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 2 Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění, takže cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, které jsou vedeny třetími osobami ([příjmení], NRKI), a to v souladu s úvěrovou smlouvou a článkem 12. 1. obchodních podmínek. 8. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se uzavřenou smlouvou o úvěru zavázal úvěr v částce 11 999 Kč uhradit spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 453 Kč, což je zřejmé z úvěrové smlouvy. Žalobní tvrzení prokazuje úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o poskytnutí úvěru, předpis splátek, přehled plateb, zesplatnění pohledávky, dodejky, mandátní smlouva, úvěrové podmínky, podací arch a předžalobní upomínka. Smlouvou o úvěru má soud za prokázané, že prostřednictvím mandatáře žalobce s žalovaným uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na částku 11 999 Kč vázaný na koupi zboží – televizoru. Žalovaný se zavázal žalobci uhradit zpět částku ve výši 21 744 Kč v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 453 Kč, když první splátka byla splatná dne 15. 7. 2018. Výše úroku z úvěrované částky činila 33,73 % ročně. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobce, dle kterých bylo možné celý úvěrový závazek žalovaného zesplatnit v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s hrazením jednotlivých splátek úvěru. Žalovaný se pro případ prodlení zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Poskytnutí částky prokazuje potvrzení o poskytnutí úvěru. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. 9. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 17. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení poskytnutého úvěru. Žaloba je zcela důvodná. 18. Ze smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím mandatáře žalobce s žalovaným uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvě