12 C 232/2021-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 955 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o zápůjčce – a to smlouva [číslo] dne 22. 11. 2018, na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky. Sám žalobce uvádí, že se jedná o spotřebitelský úvěr. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovaná na uvedenou dlužnou částku neuhradila vše, tak žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. 3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, když zjistil její osobní, majetkové a příjmové poměry. Dne 22. 11. 2018 uzavřela s právním předchůdcem žalobce žalovaná smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 075 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná uhradila na dlužnou částku pouze 8 075 Kč, dále nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 28. 10. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 7 955 Kč. Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 417,87 Kč, smluvních úroků 1 237,52 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ze 4 558,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok 29 % ročně z částky 4 558,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ji o postoupení pohledávky. Žalovaná však žalobci dosud ničeho neuhradila. 7. S ohledem na znění sjednané smlouvy, soud uvedený závazkový vztah posuzoval jako smlouvu o úvěru. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná v roce 2018, tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů. 11. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl. 12. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalované finanční prostředky na základě smlouvy, která byla označena jako„ smlouvy o půjčce“, ale má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když ve smluvních podmínkách a odkazuje přímo na spotřebitelský úvěr, a zákon o spotřebitelském úvěru a je tak smlouva označena ve smluvních podmínkách v bodě 1. 1. a splňují zákonné předpoklady pro úvěr. Soud má za prokázané, že žalobce se dostatečně zabýval úvěruschopností žalované, když dovodil, že žalovaná je schopna takový úvěr splatit. Žalovaná úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátila, čímž nesplnila svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru [číslo] částku 7 955 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 558,54 Kč a na dlužné části poplatku 3 396,46 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 417,87 Kč a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 558,54 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 13. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na požadované smluvní úroky v kapitalizované výši 1 237,52 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 4 558,54 Kč do zaplacení, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. 14. Žalobce se smlouvě o úvěru uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení (smluvní úrok), který byl vyčíslen na 1 610 Kč, kdy tato částka společně s částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a komfortní splácení a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu činí„ poplatek za zápůjčku“. Současně je ve smluvních podmínkách uvedeno, že [anonymizováno] není oprávněn v průběhu Smlouvy jednostranně měnit výši poplatku za zápůjčku.„ Celková dlužná částka“ činila 17 075 Kč. Strany se současně dohodly v článku 6 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, že v případě prodlení žalovaného, může žalobce požadovat smluvní pokutu, náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku, a poplatek za zahájení vymáhání dluhu, dluh může být zesplatněn, dále má právo na zákonný úrok z prodlení, náhradu škody a nákladů soudního řízení. Konečně si strany sjednaly, garanci celkové ceny, která spočívala v závazku [anonymizováno], že nebude uplatňovat sankce a jiná práva spojená s prodlením zákazníka podle článku 6 do doby, než zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu splátek. Garance celkové ceny trvá nejdéle do doby, kdy uplynou 3 měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. 15. Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly celkový poplatek ve výši 8 075 Kč, ve kterém byly zahrnuty úroky ve výši 1 610 Kč, tj. byly součástí„ poplatku“ a„ celkové dlužné částky“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat smluvní úrok jako pevnou, fixní částku. Ani případné prodloužení smlouvy, že v případě prodloužení účinnosti smlouvy, by současně docházelo k dalšímu, smluvnímu úročení. Současně aktivace dalšího smluvního úroku nevyplývá ani z přehledu následků (sankcí) pro případ, že by si klient dostal do prodlení se splácením, které uvedený následek neuvádí. Naopak uvádí„ Garanci celkové ceny“, ze kterého vyplývá, že po dobu několika týdnů nebude právní předchůdce žalobce uplatňovat žádné sankce a jiná práva spojená s prodlením zákazníka, než jsou sankce uvedené v článku 6 Smlouvy Ani po uplynutí této doby však není možno uplatňovat jiné sankce, neboť takové (ve smlouvě nevyjádřené) sankce nebyl smluveny a oboustranně odsouhlaseny oběma stranami. Takový postup by byl zcela v rozporu s ochranou spotřebitele jako slabší smluvní strany. Jiný výklad takového ustanovení byl v rozporu s § 77 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Když nelze po průměrném spotřebiteli požadovat, aby při uzavření smlouvy mohl předvídat, že žalobcem číselně uvedená„ celková dlužná částka“ se může do budoucna navyšovat nejen o úroky z prodlení, smluvní pokutu nebo náhradu účelně vynaložených nákladů, ale také o smluvní úroky, které nejsou nikterak uvedeny v odstavci o následcích při nesplácení úvěru. Obrat jako„ celková dlužná částka“, může ve spotřebitelovi vytvářet klamný dojem, že mu další smluvní úroky účtovány ze strany