14 C 253/2021-83 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal určení neexistence zástavního práva. Uvedl, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. , Anonymizováno, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , byl obžalovanému , jméno FO, uložen trest propadnutí náhradní hodnoty a to mimo jiné nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, pro katastrální území , Anonymizováno, , obec , adresa, , jako pozemek , Anonymizováno, č, Anonymizováno, , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , Anonymizováno, část obce , Anonymizováno, ; pozemek , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , část obce , Anonymizováno, ; pozemek , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, část obce , Anonymizováno, pozemek , Anonymizováno, ; pozemek , Anonymizováno, a pozemek , Anonymizováno, . č. , hodnota, . Dle ustanovení § 71 odst. 3) trestního zákoníku připadá propadlá náhradní hodnota státu. Organizační složkou státu příslušnou hospodařit s tímto majetkem je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě ustanovení § 10 písm. a) a § 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Na výše uvedených nemovitých věcech (vyjma pozemku , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, část obce , Anonymizováno, ) je doposud zapsáno omezení vlastnického práva - zástavní právo smluvní ve prospěch žalovaného, k zajištění pohledávky vyplývající ze zástavní smlouvy ze dne , datum, v celkové výši , Anonymizováno, . V souladu s ustanovením § 41 odst. 1) zákona č. 219/2000 Sb. zástavní právo zaniklo, neboť stát nabyl předmětné nemovité věci způsobem uvedeným v § 13 odst. 1) tohoto zákona. Dle ustanovení § 13 odst. 3) ke vzniku vlastnictví státu došlo právní mocí rozhodnutí soudu, tj. , datum, a tímto dnem také došlo k zániku zástavního práva. Na určení neexistence zástavního práva má žalobce naléhavý právní zájem, protože pouze na základě určujícího rozsudku o neexistenci zástavního práva dosáhne výmazu neexistujícího zástavního práva v katastru nemovitostí u předmětného majetku státu, se kterým je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na základě právních předpisů příslušný hospodařit. Žalobce se v minulosti snažil oslovit žalovaného, a to za účelem dosáhnutí výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, ovšem bezúspěšně, proto žalobci nezbývá než se domoci výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí soudní cestou.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s touto nesouhlasí. Žalovaný uvedl, že si je vědom ust. § 41 zák. č. 219/2000 Sb. Žalovaný i přesto žalobu neuznává. Žalovaný má za , jméno FO, (dlužník), kterému byl uložen mj. trest propadnutí majetku předmětných nemovitostí (zajištěných zástavním právem ve prospěch žalovaného), několik pohledávek, z toho částka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, je zajištěna zástavním právem na základě zástavní smlouvy z , datum, . Trest propadnutí majetku byl dlužníkovi uložen v souvislosti s trestním řízením, které bylo vedeno v prvním stupni u KS v , adresa, , sp. zn. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, Trest propadnutí majetku poté uložil až odvolací Vrchní soud v Praze, a to rozsudkem č. j. , Anonymizováno, . Orgány činné v trestním řízení však v tr. řízení s žalovaným nejednaly jako se zúčastněnou osobou a odepřely mu tak právo podílet se na průběhu trestního řízení, v němž bylo rozhodováno o jeho majetkových právech (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/20, ze dne , datum, ). Žalovaný neměl možnost se k věci vyjádřit, nebyl přítomen ani při hlavním líčení ani při veřejném zasedání, neměl právo činit návrhy ani opravné prostředky. Na postup, ve kterém je žalovanému odpíráno uplatňování jeho procesních práv v případě, kdy je v trestním řízení rozhodováno o jeho majetkových zájmech, je nutno nazírat jako na rozporný s čl. 36 odst. 1 , právnická osoba, čl. 6 odst. 1, jakož i s čl. 13 Úmluvy, který zaručuje právo na účinné prostředky nápravy v případě, kdy se osoba domnívá, že došlo k porušení jejích práv zakotvených Úmluvou (zde primárně práva podle čl. 1 Protokolu). Orgány činné v trestním řízení tak postupovaly za situace, kdy z § 41 odst. 1 zákona o majetku státu vyplývá, že pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí věci zaniká zástavní právo na této věci váznoucí a že za škodu zástavnímu věřiteli vzniklou stát neodpovídá. Žalovanému byla upřena možnost chránit si své majetkové zájmy, když bylo porušeno jednak jeho právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny a v konečném důsledku taktéž právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny, resp. čl. 1 Protokolu. Žalovaný má za to, že za shora uvedených okolností není možné žalobě vyhovět a určit, že zástavní právo k předmětným nemovitostem ve prospěch žalovaného neexistuje. Takový následek by představoval protiústavní zásah do práva na pokojné užívání majetku a žalovaný je připraven svá práva příp. hájit až před Ústavním soudem, příp. i zpochybnit samotnou ústavnost samotné právní úpravy, neboť stát se obohacuje na úkor věřitele dlužníka. Soudy činné v trestním řízení ve svých rozsudcích citují jak celkovou výši škody pohybující se v řádu stovek milionů Kč, tak samotné pohledávky žalovaného za dlužníkem, přesto VS v Praze bez dalšího uložil trest propadnutí majetku ve prospěch státu, v důsledku čehož oprávněný věřitel nemůže své existentní pohledávky uspokojit ze zástavy, a majetková hodnota připadá státu, namísto zástavnímu věřiteli, který byl protiprávní činností dlužníka poškozen, jak z obsahu trestního spisu vyplývá. Zánik zástavního práva dle ust. § 41 zák. č. 219/2000 Sb. nepovažuje žalovaný za ústavní, neboť porušuje čl. 4 Listiny zákl. práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odt. 1 Listiny, resp. čl. 1 Protokolu. Postupem dle § 41 zák. č. 219/2000 Sb. by došlo k devalvaci pohledávky žalovaného jako zástavního věřitele, která se tak stane nedobytnou. Žalovaný v neposlední řadě namítá, že žalobce dostatečně přesně netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva.3. Ze shodných tvrzení účastníků, která věrohodně doplňují dále označené listinné důkazy, má soud za zjištěný tento skutkový stav:4. Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že jako vlastník předmětných nemovitostí je v současné době veden žalobce; na předmětných nemovitostech dle výpisu vázne zástavní právo pro žalovaného. Zřízení tohoto zástavního práva je prokázáno smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, – zajištění půjčky poskytnuté žalovaným dlužníku , jméno FO, v částce , Anonymizováno, splatné do , datum, . Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, se podává, že dlužníku , jméno FO, byl pravomocně uložen mj. trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71/1 tr. zákoníku, jenž dopadá na předmětné nemovitosti, které tak propadly státu.5. Předmětným listinným důkazům je společné to, že nevznikly důvody k pochybám o jejich pravosti; takové důvody nebyly ani nikým z účastníků tvrzeny. Proto soud hodnotí uvedené důkazy jako věrohodné a bere je cele za podklad svých skutkových zjištění.6. Soud zamítl návrh na výslech svědka , jméno FO, pro nadbytečnost, neboť otázka existence zajištěné pohledávky není mezi stranami sporná.7. S ohledem na skutečnost, že předmětná žaloba je žalobou určovací, bylo na místě zkoumat v prvé řadě otázku, zda na žalovaném určení má strana žalující naléhavý právní zájem (podle ustanovení § 80 o. s. ř. žalobou se lze domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud je toho názoru, že naléhavý právní zájem strany žalující na žalovaném určení je zde dán a vyplývá z cíle žalobce dosáhnout výmazu zápisu zaniklého zástavního práva v katastru nemovitostí, a uvést tak do souladu své přesvědčení o neexistenci zástavního práva k předmětným nemovitostem se stavem zápisu v katastru, což z pohledu naléhavosti právního zájmu na žalovaném určení je cíl dle ustálené judikatury naplňující požadavek naléhavého právního zájmu. Z týchž skutečností vyplývá i aktivní věcná legitimace žalobce; pasivní věcná legitimace žalovaného má oporu v jeho postavení coby osoby zapsané jako ta, v jejíž prospěch je zástavní právo zřízeno.8. Lze uzavřít, že skutkový stav není mezi účastníky sporný, podstata sporu leží v rovině právní. Další právní otázky byly řešeny na základě níže citovaných ustanovení právních předpisů a aplikačních úvah soudu takto:9. Žalobce odvíjí svůj požadavek na určení neexistence zástavního práva od tvrzení, že zástavní právo zaniklo dle ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle kterého pokud stát nabyl majetek způsoby uvedenými v ustanovení § 13, dluhy předchozího vlastníka na stát nepřecházejí a zástavní prá