8 C 221/2021-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3.641 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] byla dne 15. 12. 2015 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 5. 1. 2016 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 641 Kč. Žalovaný však svoji povinnost vrátit poskytnutý úvěr ve stanové době nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 převedena na žalobce. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru z 14. 12. 2015 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 15. 12. 2015 peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit do 5. 1. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 641 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek z 3. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 6. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobce [webová adresa] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně zažádal právního předchůdce žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru ve výši 3.000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Následně dne 14. 12. 2015 právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 15. 12. 2015 peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutou zápůjčku vrátit do 5. 1. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 641 Kč. Žalovaný však v době splatnosti ani poté na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 s. ú. Právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl dne 15. 12. 2015 částku 3.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do 5. 1. 2016 společně s poplatkem ve výši 641 Kč. Žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 1970 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 3.000 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to včetně úroku z prodlení, když splatnost dlužné částky nastala dle smlouvy ke dni 5. 1. 2016 a od následujícího dne je žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení, a proto je povinen platit žalobci i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (výrok II. rozsudku). 15. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce byla mezi účastníky sjednána v rozporu se zákonem, je neplatná, a proto soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku). 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně, má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 17. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.