8 C 37/2021-58 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 22. 2. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 149.548,24 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že na základě předchozí ústní domluvy dodával žalovanému na adresu jeho provozovny brýlové obruby a pouzdra v celkové hodnotě 149.548,24 Kč, které žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] splatnou 23. 7. 2017 v hodnotě 18.823,20 Kč, [číslo] splatnou 8. 8. 2017 v hodnotě 32.016 Kč, [číslo] splatnou 26. 3. 2018 v hodnotě 12.433,80 Kč, [číslo] splatnou 4. 4. 2018 v hodnotě 14.500,35 Kč, [číslo] splatnou 11. 5. 2018 v hodnotě 3.439,31 Kč, [číslo] splatnou 6. 9. 2018 v hodnotě 9.255,20 Kč, [číslo] splatnou 22. 9. 2018 v hodnotě 8.154,65 Kč, [číslo] splatnou 12. 11. 2018 v hodnotě 4.489,60 Kč, [číslo] splatnou 28. 1. 2019 v hodnotě 10.212,00 Kč, [číslo] splatnou 20. 4. 2019 v hodnotě 33.558,08 Kč, [číslo] splatnou 6. 10. 2019 v hodnotě 2.666,05 Kč. Tvrdil, že žalovaný svůj dluh uznal, dosud však na svůj dluh přes opakované výzvy ničeho neuhradil. 2. Soud rozhodl o žalobě dne 1. 3. 2021 elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací], který byl žalovanému doručen dne 3. 3. 2021 do vlastních rukou. Součástí elektronického platebního rozkazu byla výzva, ve které soud žalovanému uložil, aby se v případě, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě s tím, že je povinen ve vyjádření uvést, zda uplatněný nárok uznává, popř. zda ho uznává jen zčásti nebo co do základu a v důsledku toho, že soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Dále byl poučen, že je povinen v případě, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. připojit listiny, na něž se ve vyjádření odvolává. Dále byl žalovaný poučen o tom, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud proto rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 a 3 o.s.ř. 3. Dne 4. 3. 2021 podal žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém nárok žalobce na zaplacení žalované částky v podstatě uznal, kdy poukázal na to, že dle vzájemné dohody s žalobcem se snaží dluh splácet, avšak v důsledku epidemiologické situace není schopen sjednaným splátkám dostát. Navrhl, aby soud postupoval podle § 43 odst. 1 o.s.ř., řízení zastavil, vrátil žalobci ½ soudního poplatku a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k podání odporu žalovanému uplynula dne 18. 3. 2021, což byl čtvrtek, přičemž dnem následujícím žalovanému začala běžet lhůta 30 dnů k vyjádření ve věci samé, která žalovanému uplynula dne 19. 4. 2021, což bylo pondělí. Ani ve stanovené 30 denní lhůtě od uplynutí lhůty k podání odporu žalovaný nepostupoval tak, jak byl poučen, tj. nevyjádřil se k žalobě a nevylíčil rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž by stavěl svoji obranu proti žalobě, neoznačil důkazy k prokázání svých tvrzení a nepřipojil listiny, jichž by se ve vyjádření dovolával. Rovněž ve stanovené 30 denní lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu brání v tom, že se písemně včas k žalobě nevyjádřil. 4. V mezidobí od podání odporu vzal žalobce svým podání z 29. 3. 2021 zpět svoji žalobu ohledně částky 20.000 Kč a ohledně části příslušenství tak, jak je specifikováno ve výroku I. rozsudku s tím, že žalovaný po podání žaloby zaplatil žalobci v celkem 6 splátkách částku 20.000 Kč. 5. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 6. S ohledem na procesní úkon žalobce soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). 7. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o.s.ř. (tzn. ve věci samé) ve stanovené 30 denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem 19. 4. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., když nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z.ř.s.), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367, 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 8. Jelikož se v daném případě jednalo o závazek vyplývající s uzavřené kupní smlouvy (dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kdy žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit žalobci kupní cenu za dodané zboží, soud žalobě vyhověl včetně požadavku na přiznání úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 32.032 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 5.982 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 7.100 Kč (tj. za čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí žaloby a předžalobní výzva k plnění, kdy odměnu za tento úkon je potřeba počítat v poloviční výši), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 1.200 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem čtyři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce po 300 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce.