10 C 12/2022-18 — Okresní soud v Náchodě

1. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání dle § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužného pojistného spolu s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ustanovení § 1 odst. 2 [anonymizováno] stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. Provozovat pak vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 [anonymizováno], vzniká žalobkyni nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 [anonymizováno] (dále jen„ Příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 [anonymizováno]. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 [anonymizováno] žalobkyně zjistila, že k registrovanému vozidlu: [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“) nebylo v období od 15. 7. 2020 do 30. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem [anonymizováno] v tomto období byl žalovaný. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 [anonymizováno] žalobkyně vyzvala dne 18. 2. 2021 žalovaného k úhradě [anonymizováno] ve výši 2 730 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 [anonymizováno] – těchto bylo celkem 78 - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která [anonymizováno] provádí (dále jen„ Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro [anonymizováno] dle Vyhlášky činí částku ve výši 35 Kč. Žalobkyni dále v souladu s § 4 odst. 4 [anonymizováno] vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na [anonymizováno] ve výši 300 Kč dle [anonymizováno], jejichž úhradu žalobkyně ve výzvě též požadovala. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 2 730 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 4. 5. 2021. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobkyně žalovaného poté ještě několikrát upomenula, avšak k úhradě dlužné částky ze strany žalovaného nedošlo, a to ani poté, co byl žalovaný obeslán předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. Žalobkyni tedy nezbývá, než se s touto žalobou obrátit na výše nadepsaný soud. Žalobkyně na základě této žaloby požaduje úhradu: příspěvku ve výši 2 730 Kč, nákladů spojených s mimosoudním uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti až do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že účastníci řízení proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítali, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 5. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný byl vlastníkem/provozovatelem výše uvedeného vozidla. Za předmětné období však žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jež vyžaduje zákon č. 168/1999 Sb. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu. Žalovaný tento neuhradil ani po opakovaných upomínkách. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku v žalované výši. Žalovaný tuto částku neuhradil ani po další výzvě žalobkyně. 6. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018 nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 9. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku (dále jen,, o. z.) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo toto vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Žalovaný však tento příspěvek ani po výzvách neuhradil, neuhradil ani náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Protože svoji povinnost nesplnil žalovaný řádně, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužných neuhrazených částek, jehož výši a počátek prodlení soud shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšná žalobkyně má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 1 489 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.