6 C 55/2022-45 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, V žalobním tvrzení uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] to dne [datum] byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba] Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal ve smlouvě, jejíž součástí byly podmínky úvěru uhradit poskytovateli úvěru celkem částku 5 000 Kč s příslušenstvím a to nejpozději do 29. 1. 2020. Žalovaný byl seznámen se Všeobecnými obchodními podmínkami a tyto odsouhlasil. Žalovaný byl řádně informován o podmínkách úvěru a dostal potřebná vysvětlení. Částku 5 000 Kč převzal žalovaný při podpisu smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. V důsledku toho mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný byl také povinen zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku, tj. 150 Kč. 2. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, s účinností ke dni 14. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. 3. Žalobci byla postoupena pohledávka v celkové výši 7 590 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 440 Kč a paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výroku představuje paušální náklady ve výši 150 Kč a tato částka tvoří příslušenství pohledávky. 4. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce částečně žalobu zpět ohledně částky kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty a to z důvodů, že není schopen prokázat, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 14. 3. 2022. 5. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti doručeny vyvěšením na adresu jeho místa trvalého bydliště. 6. Listinnými důkazy je doloženo uzavření smlouvy o úvěru výše uvedeného čísla včetně obchodních podmínek, potvrzení o přijetí verifikační platby. Vyplacení částky, která byla předmětem smlouvy je doloženo podpisem smlouvy žalovaným. 7. Žalovaný zůstal nečinný, proti uplatněnému nároku nevznesl žádné námitky ani připomínky, neučinil žádná tvrzení. K tíži žalovaného jde i případná skutečnost, že si nezajistí vyzvedávání písemností, které jsou doručovány do místa jeho trvalého pobytu podle centrální evidence obyvatel. Žalovaný na obranu proti žalobě netvrdil ničeho. 8. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se nemohou řídit ustanovením § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to z důvodu uvedených v § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012, Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Soud na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně a to s odkazem na ustanovení § 86 odst. 1,2 a § 87 z.č. 257/2016 Sb., když žalobce nemůže doložit, že byla řádným způsobem ověřena úvěruschopnost žalovaného. Je však nepochybné, že žalovanému byla poskytnuta částka, která byla předmětem smlouvy o úvěru. Žalovaný tedy získal uvedenou finanční částku bez právního důvodu a je povinen bezdůvodné obohacení, které se mu dostalo, vydat. Po částečném zpětvzetí žaloby, kdy soud řízení částečně zastavil, je žaloba podána po právu a proto jí v plném rozsahu (po jejím omezení) vyhověl. Věřitel svoji pohledávku postoupil žalobci. Protože žalovaný svoji povinnost neplnil řádně, rozhodl soud tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Úroky z prodlení jsou přiznány podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce měl ve věci úspěch částečný a to 67,2%, neúspěšný byl ve 32,8 %. Neúspěch ve věci se týká části žaloby, kterou vzal žalobce zpět, když se tak z procesního hlediska stalo zaviněním žalobce. Žalobci je tedy přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 34,4% Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), odměna za zastupování advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, paušální náhrada podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a 21% daň z přidané hodnoty, celkem tedy 1 489 Kč. Z této částky náleží žalobci náhrada ve výši 34,4%, což je částka 512,20Kč, zaokrouhleno 512 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 /1 o.s.ř.) Náklady jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formul