64 C 9/2022-42 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný užíval do [datum] na základě smlouvy o nájmu byt [číslo] o velikosti 2 + 1 ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 620 Kč měsíčně se zálohou na služby ve výši 2.600 Kč měsíčně a se splatností do pátého dne v měsíci za který je placeno. Od [datum] byla záloha na služby zvýšena na 2 900 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobci dvakrát po 9 220 Kč za listopad a prosinec 2021 a sedmkrát po 9 520 Kč za leden až červenec 2022. Po přičtení nedoplatku z vyúčtování služeb, vyúčtovaného za rok 2021 ve výši 643 Kč se splatností do [datum] dluží žalovaný žalobci celkem 85 723 Kč. Úrok z prodlení pro případ neplnění peněžitých závazků ze smlouvy sjednali účastníci ve výši 5 % z dlužné částky ročně. Žalovaný dluží žalobci 85 723 Kč. O zaplacení byl opakovaně upomínán. Na předžalobní upomínku, která mu byla právní zástupkyní žalobce odeslána doporučeně dne [datum], žalovaný nereagoval. Proto žalobce navrhuje, aby bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalovanému uloženo platebním rozkazem a v případě, že proti němu podá včas odpor, rozsudkem zaplatit žalobci částku 85 723 Kč s přísl. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že ani žalobce, ani žalovaný se ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky. 4. V průběhu řízení soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným má soud za prokázané, že strany uzavřel nájemní smlouvu. Žalovaný se zavázal platit za užívání předmětu nájmu a vybavení bytu žalobci nájemné ve výši 6 620 Kč měsíčně. Nájemné bylo splatné měsíčně. Nájemce se současně zavázal platit měsíční zálohy za služby spojených s užíváním předmětu nájmu, a to ve výši 2 600, resp. 2 900 Kč měsíčně. Dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu byl žalovanému řádně vyúčtován a dosud nebyl uhrazen. 6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. 7. Smlouvou o nájmu bytu má soud za prokázané, že žalobce v pozici pronajímatele se žalovaným v pozici nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, na jejímž základě žalobce poskytl za účelem potřeby bydlení žalovanému ubytování tak, jak je žalobě popsáno. Dlužné nájemné a zálohy jsou prokazovány též předpisem úhrad. Předžalobní výzvou má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, kterou jej vyzval k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla doručována žalovanému na korespondenční adresu. 8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný – v rozsahu odpovídajícím žalobním tvrzením. 9. Podle ust. § 2235 zákona č. 89/2002 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle ust. § 2246 o. z., Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle ust. § 2247 o. z., Strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou. 10. V rámci každého sporného řízení, tedy i v rámci tohoto řízení, má žalobce dvě základní procesní povinnosti, první je povinnost tvrzení, druhou pak povinnost důkazní. Povinnost tvrzení znamená, že žalobce je povinen uvést všechny pro věc rozhodné skutečnosti, druhá pak, že všechny pro věc rozhodné skutečnosti musí prokázat. Žalobce se domáhal v rámci tohoto řízení zaplacení částky z titulu smlouvy o nájmu bytu uzavřené ve smyslu ust. § 2235 a násl. o. z. a k tomu náležejícího příslušenství, jak je uvedeno shora. Domáhá-li se žalobce ve sporném řízení zaplacení pohledávky, tj. peněžité částky, musí tvrdit všechny právně významné konkrétní okolnosti o vzniku, existenci a výši pohledávek. Této povinnosti žalobce s ohledem na výše uvedený závěr o skutkovém stavu, dostál. 11. S ohledem na výše uvedené tak bylo na žalovaném v rámci tohoto řízení tvrdit a taktéž důkazně prokázat, že vztah z titulu nájemní smlouvy vůbec nevznikl, popřípadě, že již došlo, byť částečně, k uhrazení žalované částky žalovaným. 12. Jak již bylo výše konstatováno, je na žalovaném, aby tvrdil a taktéž důkazně prokázal, že žalobci plnil, resp. vyvrátil existenci pohledávky. Žalovaný, v řízení zcela pasivní, toto netvrdil a ani z provedeného dokazování se toto nepodává. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. Podle výše cit. ust. § 2235 a násl. o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě dlužné a z titulu smlouvy o nájmu bytu plynoucí částky v žalobou uplatněné výši. Soud žalobci rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. Zákonný úrok z prodlení je potom žalobci přiznán v jím žádané výši zákonné sazby od dílčích počátků prodlení s jednotlivými splatnými částkami do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v částce 19 109,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 287 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 723 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze 2,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a paušálů. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.