8 C 124/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 7.000 Kč s příslušenstvím a částku 336,63 Kč představující smluvní pokutu. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] credit, s.r.o. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do [datum] společně s poplatkem 2.618 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 7.000 Kč, nesplacený poplatek 2.618 Kč, jehož uhrazení žalobce nepožaduje, a smluvní pokutu 336,63 Kč. Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum]. Žalovaný však přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] credit, s.r.o. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do [datum] společně s poplatkem 2.618 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky pro případ prodlení se splácením závazku (prokazuje smlouva o úvěru). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo dle smlouvy právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 7.000 Kč, nesplacený poplatek 2.618 Kč a smluvní pokutu ve výši 336,63 Kč. Na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z [datum] (prokazuje smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaný však přes opakované výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil (prokazuje předžalobní upomínka). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 86 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 13. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl žalovanému dne [datum] částku 7.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do [datum] společně s poplatkem. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 7.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 7.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od [datum], kdy uplynula lhůta pro úhradu úvěru, do [datum], kdy došlo k postoupení pohledávky, vyčíslil úrok z prodlení na částku 599,65 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014. 14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku). 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (200 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 600 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalo