8 C 181/2022 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku a) částku 6.497,80 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu ve výši 1.884,36 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 8.592 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.328 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 6.884 Kč, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která je tvořena zbývající částí jistiny úvěru ve výši 6.497,80 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5.210,20 Kč a dále smluvní pokutou ve výši 1.884,36 Kč. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Žádostí o úvěr z [datum] má soud za prokázané, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnaný u [právnická osoba], dosahuje příjem ve výši 19.218 Kč, na bydlení vynakládá 12.410 Kč měsíčně. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8.592 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.328 Kč. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 6. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce. 7. Výzvou k plnění ze dne [datum] a podacím archem z [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 20.532,68 Kč z titulu smlouvy o úvěru. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8.592 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.328 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalovaný dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem 6.884 Kč a ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci na jistině 6.497,80 Kč a na smluvní pokutě 1.884,36 Kč. Při sjednáním úvěru právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů poskytnutých žalovaným, dle kterých byl svobodný, bydlel v nájmu, byl zaměstnaný u [právnická osoba], dosahoval příjem ve výši 19.218 Kč, na bydlení vynakládal 12.410 Kč měsíčně, žádné závazky neměl. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 20.532,68 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 18. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 19. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 20. Dle smlo