5 C 183/2023-52 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 13 965 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 065 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 980 Kč a částky 900 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve lhůtě stanoveném smlouvou. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet podle metodiky ČNB a zcela se zákonnými požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dosud žalobci dluží jistinu úvěru 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 900 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč a účelně vynaložené náklady 980 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne [datum] poskytl žalobce žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 3 065 Kč vrátit do [datum]. 4. Z listiny nazvané Výpis o posouzení úvěruschoposti u společnosti [právnická osoba], kterou předložil žalobce, se uvádí, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 135 284 Kč. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 60 000 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Žalobce sice předložil listinu, ve které on sám uvádí, že žalovaný má příjem 135 284 Kč měsíčně, avšak tyto skutečnosti, tedy výši příjmu ničím věrohodným nedoložil. Neprokázal tedy, že skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Soud nemohl přehlédnout rozpor mezi tvrzením žalovaného o jeho příjmu 60 000 Kč měsíčně a tím, co o příjmu žalovaného uvádí sám žalobce. Pokud by žalovaný skutečně, jak tvrdí žalobce, dosahoval příjmu 135 284 Kč měsíčně, je naprosto nelogické, aby si na dobu jednoho měsíce vzal úvěr 10 000 Kč za poplatek 3 065 Kč (RPSN 2115,69%). Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. 11. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 12. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že cokoliv z této částky žalobci vrátil. 13. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit. 14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení další požadované částky 900 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce uspěl z 55 % žalovaného nároku, úspěch žalovaného činí 45 %. Žalobci tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 %, které potřeboval k účelnému uplatnění svého práva. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobci vznikly náklady za odměnu zástupce za 3 úkony po 300 Kč, za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH a náklady zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Žalobci vznikly náklady celkem ve výši 2 252 Kč, 10 % z této částky, tj. částku 225 Kč zaplatí žalovaný k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř..