5 C 219/2023-31 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 13 250 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 13 250 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 493 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému„ zápůjčku“ ve výši 10 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal„ zápůjčku“ vrátit včetně poplatku ve výši 3 250 Kč za její poskytnutí ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet podle údajů uvedených žalovaným, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný dosud žalobci zaplatil pouze 3 837 Kč. Dluží žalobci jistinu a poplatek v celkové výši 15 743 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 493 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k soudnímu jednání nedostavili, žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud ve věci pokračoval v řízení, i když byli účastníci nečinní (§ 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.. 3. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne [datum] poskytl žalobce žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do [datum]. 4. Podle § [číslo], přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Neprokázal skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. 11. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému zápůjčku (úvěr), byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 12. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci vrátil pouze 3 837 Kč. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci nevrátil částku 6 163 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 6 163 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci zaplatit. 13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru ani nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, proto žalobci náhrada nákladů řízení nemůže být přiznána. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.