5 C 242/2023-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky 22 325 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 400 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 1 925 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalované„ zápůjčku“ ve výši 15 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala„ zápůjčku“ vrátit včetně poplatku ve výši 5 400 Kč za její poskytnutí ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce provedl posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet podle údajů uvedených žalovanou, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaná dosud žalobci zaplatila pouze 4 705 Kč. Dluží žalobci jistinu a poplatek v celkové výši 20 400 a smluvní pokutu 1 925 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se k soudnímu jednání nedostavili, žalovaná svoji neúčast neomluvila. Žalobce svoji účast omluvil, souhlasil, aby jednání soudu proběhlo v jeho nepřítomnosti. Soud ve věci pokračoval v řízení, i když byli účastníci nečinní (§ 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.). 3. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovanou považuje soud za prokázané, že dne [datum] poskytl žalobce žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do [datum]. 4. Podle § [číslo], přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet uvedené žalovanou. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval s odbornou péčí. Neprokázal skutečné schopnosti žalované úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. 11. Pokud žalobce přesto poskytl žalované zápůjčku (úvěr), byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované. 12. Žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy částku 15 000 Kč. Žalovaná dosud žalobci vrátila pouze 4 705 Kč. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci nevrátila částku 10 295 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalované je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaná dosud žalobci nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 10 295 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci zaplatit. 13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, proto žalobci náhrada nákladů řízení nemůže být přiznána. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.