5 C 380/2022-50 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 770 Kč, kapitalizovaného úroku 10 305,46 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 690 Kč a úroků z prodlení. V žalobě uvedl, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, žalobci dluží jistinu nesplaceného úvěru 7 700 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty 690 Kč, smluvní pokutu 3 850 Kč a smluvní úroky. Na základě Smlouvy o úvěru byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 700 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 8 409,17 Kč nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nic z poskytnutého úvěru nevrátil. Na základě smlouvy ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. 2. V průběhu řízení vzal žalobce co do částky 559,11 Kč žalobu zpět. V rozsahu zpětvzetí soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř.. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 4. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 700 Kč. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že částka 7 700 Kč byla žalovanému poukázána na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatku vrátit do [datum]. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 6. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 700 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru vrátit do [datum]. Žalovaný však poskytnutou částku žalobci, ani jeho právnímu předchůdci, ani částečně nevrátil. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 15. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, a dokonce nebylo žalobcem ani tvrzeno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy a neuvedl žádná tvrzení. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 16. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 17. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7 700 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit. Žalovaný neprokázal, že poskytnutou částku, byť částečně, žalobci vrátil. 18. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 7 700Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 7 700 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně ode dne vzniku prodlení. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] a dále kapitalizovaný zákonný úrok 786,67 Kč, což je požadavek oprávněný. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části poskytnuté a dosud nevrácené jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014. 19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal kapitalizované smluvní úroky z nesplacené jistiny úvěru, náklady na uplatnění pohledávky a smluvní pokutu 3 850 Kč. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobce není v poměru k úspěchu žalovaného ani poloviční. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.