5 C 59/2023-37 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 19 012,96 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 217,17 Kč, kapitalizovaného úroku 1 997,69 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 140,03 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 10 040,03 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 900 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč. Za zápůjčku se žalovaný zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy úrok ve výši 3 371 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 515 Kč a za komfortní splácení 3 370 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem 100 týdenními splátkami. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 29 % Poslední splátka byla žalovaným zaplacena [datum]. Žalobce v žalobě odkazuje na skutečnost, že předmětná smlouvy byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávek společností [právnická osoba] na žalobce. 2. Ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne [datum] přenechala společnost [právnická osoba] žalovanému částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 11 256 Kč vrátit v celkem 100 týdenních splátkách po 223 Kč. Podle Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce byla dohodnuta výpůjční úroková sazba ve výši 29 %. 3. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr podepsané žalovaným dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem 4 419 Kč měsíčně, jeho výdaje včetně výdajů na bydlení činí 2 000 Kč měsíčně. 4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným žalobci. 5. Podle § 2390 Občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, by ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o zápůjčce, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. Soud uzavřenou smlouvu na základě obsahu smlouvy a zákaznické karty žalovaného posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou v režimu zák. č. 257/2016 Sb.. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které mu poskytl žalovaný. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Podle názoru soudu zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Měsíční splátka úvěru v případě úvěru činila nejméně 892 Kč (týdenní splátka 223 Kč). Žalovanému po odečtení výdajů povinných výdajů, které v žádosti o úvěr uvedl ve výši 2 000 Kč měsíčně a splátky předmětného úvěru, zbyla z jeho příjmu částka pouze 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný si nemohl vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení příjmu žalovaného. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po období 100 týdnů nevyskytne v životě žalovaného nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí jeho možnosti zaplatit splátky celkem více než 892 Kč měsíčně. Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy žalovanému zbýval pro jeho potřebu příjem pouze 2 419 Kč měsíčně tento úvěr (nesprávně nazvaný zápůjčka) poskytnout. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši 11 000 Kč dosud nevrátil více než 2 100 Kč, na úkor bezdůvodně se o částku 8 900 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnuté částky ve výši 8 900 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 8 900 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně ode dne vzniku prodlení. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, což soud považuje za důvodný požadavek. Na úrok z prodlení z dalších žalobcem požadovaných částek žalobce nárok nemá, neboť žalobce nemůže požadovat úrok z prodlení z částek, na které mu z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nevznikl nárok. Proto soud i tento požadavek jako nedůvodný zamítl. Soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinn