8 C 94/2023-33 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 11.500 Kč, přičemž žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 12.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 12.000 Kč. Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. 3. Smlouvou o úvěru z [datum], resp. [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky v celkové výši 12.000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit do [datum]. 4. Výpisy z bankovního účtu u [právnická osoba] má soud za prokázané, že na bankovní účet č. [bankovní účet] byla právním předchůdcem žalobce dne [datum] zaúčtována platba 11.500 Kč a dne [datum] platba 500 Kč. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. 6. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobce [webová adresa] provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a následně žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne [datum], resp. [datum] smlouvu o poskytnutí úvěru v celkové výši 12.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit jednorázově nejpozději do [datum]. Následně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] byla právním předchůdcem žalobce dne [datum] zaúčtována platba 11.500 Kč a dne [datum] platba 500 Kč. Právní předchůdce žalobce peněžní prostředky žalovanému poskytl, aniž prováděl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaný však v době splatnosti ani poté přes písemnou upomínku z [datum] na dlužnou pohledávku právnímu předchůdci žalobce ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 87 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 16. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl žalovanému ke dni [datum] částku 12.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 12.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 12.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od [datum], kdy žalovanému uplynula lhůta pro úhradu úvěru. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšný žalobce, má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad