8 C 220/2025-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59.480 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, , , datum, a , datum, prostředky komunikace na dálku uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč, které měly být splaceny společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 40.000 Kč a na smluvní úrok 16.000 Kč, současně žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19.480 Kč. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky.2. Žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkaz s vyjádřením k žalobě ze dne , datum, učinil nesporným, že poskytnuté peněžní prostředky měly představovat půjčku, kterou žalobci nevrátil. Žádal o poskytnutí možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč, resp. s náklady 6.500 Kč. V průběhu jednání soudu uvedl, že se nachází ve špatné finanční situaci, ve které byl i v době, kdy uzavíral úvěr. Měl tehdy více závazků a v současné době je na jeho osobu vedena exekuce. Uvedl, že aktuálně má příjmy okolo 30.000 Kč měsíčně, před měsícem a půl však přišel o práci a nyní bude nastupovat do nové práce. Splatných závazků má okolo 300.000 Kč, pro které je vedena exekuce.3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce , Anonymizováno, , Anonymizováno, provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách, následně účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně (prokazuje smlouva o úvěru na č.l. 13-14). Následně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byla žalobcem dne , datum, , , datum, a , datum, zaúčtována platba v celkové výši 40.000 Kč (prokazuje výpis z účtu na č.l. 19-20). Žalobce peněžní prostředky žalovanému poskytl, aniž prováděl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., (prokazuje výplatní pásky žalovaného na č.l. 17-18). Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a žalobce dne , datum, úvěr zesplatnil (prokazuje zesplatnění úvěru na č.l. 21). Žalovaný však v době splatnosti ani poté přes písemnou upomínku z , datum, na dlužnou pohledávku žalobci ničeho neuhradil (prokazuje upomínka na č.l. 22).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 480 % ročně (40 % měsíčně), jenž je mnohonásobně vyšší než byl úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost netvrdil a ani neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.12. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 480 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).13. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.14. Dle smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalovanému dne , datum, , , datum, a , datum, částku v celkové výši 40.000 Kč. Jelikož žalovaný žalobci poskytnuté peněžní prostředky v nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 40.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok I. rozsudku).15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok II. rozsudku).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.684,29 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 34 % celkových nákladů řízení (16.718,50 Kč), když od úspěchu žalobce (tj. 67 %) odečetl 33 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2.380 Kč, dále odměna advokáta dle § 7, § 8 a § 11 č. 177/1996 Sb. (3.500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 10.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 1.350 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 2.488,50 Kč ze základu 11.850 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.17. S ohledem na osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného rozhodl soud o tom, že dlužné plnění včetně nároku na náhradu nákladů řízení lze v daném případě učinit ve splátkách, když výši přiměřené měsíční splátky soud s ohledem na celkovou výši dluhu shledal v případě jistiny ve výši 5.000 Kč a v případě nákladů řízení ve výši 1.500 Kč. Bude nyní záležet především na žalovaném, zda v řádných termínech uložené měsíční splátky žalobci uhradí, aby tak předešel nedobrovolnému výkonu rozhodnutí. Soud má za to, že stanovení splátek je v daném případě i v zájmu žalobce, který by velmi obtížně v rámci vykonávacího řízení