8 C 260/2025-38 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 18.396,23 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v týdenních splátkách. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 9.410,38 Kč. Žalobce dále tvrdil, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v týdenních splátkách. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 8.985,85 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek po 320 Kč obsahujících smluvní úrok ve výši 206,8 % ročně (prokazuje smlouva o půjčce a smluvní podmínky na č.l. 17). Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 7.549,62 Kč, když zbývající dlužná část jistiny úvěru představuje částku 9.410,38 Kč (vyplývá z nesporných tvrzení žalobce). Dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10.440 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek po 480 Kč obsahujících smluvní úrok ve výši 206,8 % ročně (prokazuje smlouva o půjčce a smluvní podmínky na č.l. 18). Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 16.454,15 Kč, když zbývající dlužná část jistiny úvěru představuje žalovanou částku 8.985,85 Kč (vyplývá z nesporných tvrzení žalobce). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem (prokazuje smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení na č.l. 19-23). Žalovaný na svůj dluh přes opakované výzvy až dosud ničeho nezaplatil (prokazuje výzva z , datum, na č.l. 24-25 a podací lístek na č.l. 26).4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:5. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „OZ“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.6. Podle § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 451 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.8. Podle § 517 odst. 2 OZ jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smluv o půjčce, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platné smluvní závazky.10. V daném případě nelze smlouvy o půjčce považovat za platné vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 199,4 %, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost netvrdil a ani neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.11. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 199,4 % ročně, byly smlouvy od počátku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ, kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).12. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.13. Dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč, na kterou žalovaný a na související smluvní poplatky dle právně významných tvrzení žalobce žalovaný vrátil 7.549,62 Kč (tj. rozdíl částky 16.960 Kč představující jistinu a souhrnný poplatek dle smlouvy a žalobou uplatněné částky 9.410,38 Kč představující zbývající nesplacenou jistinu půjčky). Jelikož žalovaný žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 451 OZ). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.450,38 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného.14. Dle smlouvy o půjčce č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč, na kterou žalovaný a na související smluvní poplatky dle právně významných tvrzení žalobce žalovaný vrátil 16.454,15 Kč (tj. rozdíl částky 25.440 Kč představující jistinu a souhrnný poplatek dle smlouvy a žalobou uplatněné částky 8.985,85 Kč představující zbývající nesplacenou jistinu půjčky). Jelikož žalovaný žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně neobohatil (§ 451 OZ). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žalobu v této části jako zcela nedůvodnou zamítl.15. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smluv o půjčce soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smluv možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 517 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II., resp. III. rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení v převážné části úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhod