15 C 7/2026-19 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 20 187,08 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel se žalobcem dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s ÚP seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Ačkoliv zákon , právnická osoba, nestanovuje povinnost přezkumu dat sdělených klientem při uzavírání spotřebitelské smlouvy, věřitel zajišťuje dodatečná data, a to nad rámec svých povinností. Jedním z důvodů nadstandardní kontroly je záměr věřitele za každých okolností poskytnout úvěr takové osobě, která jej bude schopná splácet, neboť poskytování úvěrů klientům neschopným plnit své závazky by bylo v rozporu se záměrem a zájmy věřitele. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz více v příloze nazvané karta klienta), 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru (viz více v příloze nazvané „ověřování bonity MLS“), 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. , právnická osoba, ) Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů (dle dat u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu). V návaznosti na výše uvedené věřitel přikládá Zprávu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Ad 2 a 3) Zákon č. 257/2016 Sb., O spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od , datum, dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho tak nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání celého úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné i statistická data a empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Věřitel jakožto profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny výše popsané statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. O tom, že jsou statistické modely funkční a efektivní svědčí skutečnost, že do procesu soudního vymáhání se v praxi Věřitele dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv. Tuto skutečnost a mnohé další pozitivně reflektuje i nezisková organizace Člověk v tísni, která ve svém Indexu odpovědného úvěrování zařazuje společnost , právnická osoba, několik let na první příčky svého Indexu (viz https://www.clovekvtisni, Anonymizováno, Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne , datum, , se podává, že „při absenci dostatečně ověřených zjištění o výdajích spotřebitele má věřitel využívat veřejně dostupné informace, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ).“ Dále Věřitel poukazuje na dikci soukromoprávní zásady, kdy na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Zejména v případě dlouhodobého plnění závazku ze strany klienta je následné rozporování kvality zkoumání úvěruschopnosti přehnaným formalistickým přístupem bez přihlédnutí ke smyslu zákona. V neposlední řadě Věřitele uvádí judikaturu soudů, a to například rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 17 Co 152/2019, který ve svém rozhodnutí uvedl, že „soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétní metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví“. Ani z judikatury evropských a potažmo i českých soudů nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je shodně jako ve výkladových stanoviscích k právní úpravě plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru, odvisle od jeho odbornosti a konkrétních okolností případu. Zde si Věřitel dovoluje vyzdvihnout uvedený princip přiměřenosti jakožto základní prvek v otázce posuzování úvěruschopnosti. Tento je reflektován i Nejvyšším soudem ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 4 Tdo 238/2019, konstatoval, že „při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Obdobně také nutnost přiměřenosti reflektují rozhodnutí SDEU např. Nejvyšší správní soud Švédského království v rozsudku sp. zn. 5868-16 ze dne , datum, ve věci předmětu sporu mezi společností , právnická osoba, a švédským Úřadem pro ochranu spotřebitele. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněn čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením Smlouvy zavázal takto poskytnutý RÚ společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 19288.00 Kč, jak je patrné z hlavičky přiloženého splátkového kalendáře (položka „výše úvěru“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4.00 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 25712.00 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 11735.00 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v 7.1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni , datum, , jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalovanému zaslána doporučeně poštou, podací arch , právnická osoba, dokládající odeslání Výzvy ke splacení celého úvěru žalobce přikládá k návrhu na vydání EPR. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobce předžalobní výzva k plnění, ve které byl žalovaný vy