Okresní soud v Náchodě 3 C 129/2026-20 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 29 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdil, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, . Na základě Smluv poskytl Původní věřitel žalovanému úvěry ve výši 12 500 Kč a 16 500 Kč, kdy tyto úvěry byly žalovanému poskytnuty dne , datum, a , datum, , a to na účet žalovaného, který tento Původnímu věřiteli za tímto účelem sdělil. Pohledávky vyplývající ze Smluv následně Původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tyto pohledávky postoupila na žalobce. Přílohou postupní smlouvy na žalobce je přehled pohledávek, ve kterém jsou mezi ostatními specifikovány pohledávky za žalovaným. Před podáním žaloby žalobce zhodnotil, že Původním věřitelem nebyla v souladu s příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy na základě této skutečnosti dopěl žalobce k závěru, že Smlouvy jsou z daného důvodu neplatné. S ohledem na neplatnost Smluv se však žalovaný bezdůvodně obohatil na Původním věřiteli, resp. na žalobci, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 29 000 Kč, představující vydání částek, které byly žalovanému Původním věřitelem poskytnuty na základě Smluv. Žalovaný bezdůvodné obohacení nevydal žalobci ani částečně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádři, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Soud vyzval účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se účastníci ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.4. Z listinných důkazů, a to z Potvrzení o provedených platbách, soud zjistil následující skutečnosti: Původní věřitel , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, a to v platbách 17 000 Kč dne , datum, a 18 000 Kč dne , datum, realizovaných převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Z těchto částek požaduje žalobce zaplatit 12 500 Kč a 16 500 Kč, tedy celkem , hodnota, Kč. Ze Smluv o postoupení pohledávky včetně jmenného seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným od původního věřitele byly postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , resp. , datum, na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobce nabyl pohledávky za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, .5. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. V daném případě se žalobce domáhá rozhodnutí, dle kterého je žalovaný povinen zaplatit žalovanou částku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Obohacení se mu dostalo na základě poskytnutých úvěrů, kdy předmětné úvěrové smlouvy byly stiženy absolutní neplatností z důvodu řádného nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením těchto smluv. Žalovaný tedy získal majetkový prospěch bez právního důvodu.8. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 29 000 Kč na základě absolutně neplatných úvěrových smluv, pročež se žalovaný obohatil o částku poskytnutou z titulu jistiny tohoto úvěru. Finanční částka v celkové výši 35 000 Kč však byla na účet žalovaného připsána, což soud zjistil z potvrzení o provedených platbách (žalobce však požaduje po žalovaném pouze částku 29 000 Kč). Právní důvod plnění není dán, žalovaný se tedy převzetím uvedené částky bezdůvodně obohatil. Toto obohacení je povinen vydat. Na předžalobní upomínku žalovaný nereagoval. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaný do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. V tomto směru je třeba upozornit, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 975 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 160 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 975 Kč.10. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.