Okresní soud v Náchodě 6 C 187/2026-55 – Smlouva pracovní

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovanou, když žalovaná byla povinna uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru v částce 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 770 Kč a úhradu za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku 37 184 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 600 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, .2. O zkoumání úvěruschopnosti žalované netvrdil žalobce ničeho. Na písemnou výzvu soudu doplnil tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti takto: Poskytovatel úvěru získal informace od žalovaného a tyto vyhodnotil a ověřil doklady od žalovaného a nahlédl do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík. Žalovaného se dotázal na rodinné, majetkové pracovní a jiné poměry a informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Informace zaznamenal poskytovatel úvěru do Žádosti o úvěr ze dne , datum, . Žalovaná uvedla, že na rodičovské dovolené, pobírá přídavek na dítě a rodičovský příspěvek, měsíční příjem činí 12 530 Kč. Měsíční výdaje činí 9 292 Kč. Dále uvedla, že celá domácnost má příjem 39 759 Kč a výdaje celé domácnosti činí celkem , hodnota, Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám. Poskytovatel úvěru ověřil informace z výpisu z bankovního účtu, z pracovní smlouvy spolužadatele a výplatních pásek spolužadatele, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Poskytovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaná je schopna úvěr splácet.3. Žalobce požaduje zaplacení jistiny 8 186,68 Kč a sjednaný úrok 206,46 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 3 500 Kč, úhradu za administrativní činnost 989,14 Kč, úhradu za platby v hotovosti 1 285,71 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, dále žádal zaplacení smluvených úroků a úroků z prodlení.4. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.5. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, svoji neúčast omluvila.6. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z.).7. Soud provedl následující důkazy:8. Ze žádosti o úvěr datované , datum, zjistil soud, že žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu. Má střední vzdělání. Pobírá rodičovský příspěvek ve výši 12 530 Kč. Hradí náklady na bydlení a energie 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 300 Kč. Měsíční splátky stávajících půjček jsou ve výši 1 992 Kč. Žadatelka má 2 vyživovací povinnosti. Dále je v žádosti uvedeno, že rodina má náklady na bydlení 6 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady v domácnosti jsou ve výši 13 000 Kč. Měsíční splátky stávajících půjček jsou ve výši 1 992 Kč. Další osoba v domácnosti má příjem 27 229 Kč.9. Žalobce k prokázání úvěruschopnosti žalované doložil pracovní smlouvu osoby , jméno FO, a výplatní pásky jmenovaného za srpne a září 2022, ze kterých zjistil soud, že jmenovaný pobírá po srážkách na insolvenční řízení částku 17 285 Kč a 17 792 Kč.10. Soudu byl k prokázání příjmu žalované – žadatelky o úvěr předložen žalobcem výpis z účtu, který dle sdělení banky není veden na jméno žalované a tento výpis dokládá příjem částky 12 280 Kč od Úřadu práce. Doklad neprokazuje, na účet jaké osoby tyto částky jsou zasílány.11. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru žalované, nikoliv další osobě jako spolužadateli o úvěru, ve výši 20 000 Kč, závazek uhradit úrok a poplatky jek je tvrzeno v žalobě (viz odst. 1) Celková dlužná částka byla ve výši 37 184 Kč. RPSN 272,44 %. Žalovaná měla dlužnou částku uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Pro případ porušení smlouvy byla sjednána povinnost hradit smluvní pokutu.12. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá existenci dluhu. Na dluh z této smlouvy uhradil žalovaný částku 23 016 Kč.13. Žalované byly zaslány upomínky.14. Ze systému ISAS podepsaného soudu je prokázáno, že proti žalované bylo zahájeno opakovaně exekuční řízení, a to přede dnem podání žádosti o úvěr. Dvě exekuční řízení v době podání žádosti o úvěr probíhala, nebyla ukončena.15. ČSOB a.s. sdělila, že účet, ze kterého byl předložen výpis jako doklad o vyplácení rodičovského příspěvku, není účtem na jméno žalované.16. Postoupení pohledávek prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.17. Žalobce se domáhal zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, což je obsaženo ve smlouvě i ve všeobecných obchodních podmínkách.18. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalovanému.19. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů. V první řadě byl soud povinen zkoumat, zda je smlouva uzavřena platně.20. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.21. Absolutní neplatnost smlouvy způsobuje také lichevní výše sjednaných úroků. RPSN u smlouvy činila 272,44 %. Ve smlouvě je úrok sjednán pevnou částkou. Poskytovatel úvěru ale dále požaduje zaplacení dalších různých poplatků, čímž dochází k navýšení plateb nad přiměřenou výši. Výše nákladů úvěru je zřejmá z výše RPSN. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu dlouhodobě nevychází pouze ze sjednaného úroku, ale z celkové ceny úvěru a z ekonomického smyslu transakce. Bankovní spotřebitelské úvěry se pohybují řádově v jednotkách až nižších desítkách procent RPSN. Výše RPSN u sjednané smlouvy je v takové výši, kterou lze hodnotit jako lichevní. V uvedené RPSN se skrývají další náklady, které prodražuji poskytnutý úvěr a jsou ve výši, kterou lze hodnotit jako nepřiměřenou, což způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok, respektive RPSN výrazně vyšší (v řádech sta procent), byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004). Sjednané poplatky považuje soud za skrytou formu úroku, uvedené poplatky mají generovat poskytovateli úvěru další zisk. Ujednání takových poplatků je neplatné s odkazem na ustanovení § 1813/1 o.z. a § 1815 o.z.23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného. Soud vyhodnotil, že z důvodů nepřiměřené výše sjednaných smluvních úroků i RPSN jsou obě smlouvy absolutně neplatné.24. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalované byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru vycházel z údajů žadatele. Žalobce tvrdí, že měl k dispozici pracovní smloluvu a výplatní pásky spolužadatele o úvěr. Ze smlouvy má ale soud za prokázané, že byla uzavřena pouze se žalovanou, žádný jiný spoludlužník není ve smlouvě uveden. Žalobce nedokládá vztah mezi žalovanou – žadatelkou o úvěr a osobou, jejíž pracovní smlouva výplatní pásky jsou doloženy. Soud dále zjistil, že osoba, jejíž výplatní pásky byla předloženy, byla účastníkem insolvenčního řízení v pozici dlužníka, neboť z výplatních pásek je zřejmé, že byly strhávány platby na insolvenční řízení. Doklad o příjmu žalované (rodičovský příspěvek) prokazuje platby na účet, jehož vlastníkem není žalovaná. Poskytovatel úvěru toto žádným způsobem neřešil, nedoložil, jak skutečné příjmy a výdaje žalované přezkoumal. Není zřejmé, jaké úvahy měl poskytovatel úvěru o možnosti žalované úvěr splácet, když věděl, že má vyživovací povinnost ke 2 osobám, její vztah s osobu, jejíž výplatní pásky byly předloženy není nijak doložen ani tvrzen a tvrzené výdaje žalované 9 292 Kč nejsou absolutně věrohodné, není vůbec uvedena částka za nájemné, ačkoliv žalovaná žije v nájemním bytě. Žalovaná byla zatížena v období před žádostí o úvěr několika exekucemi, z čehož dvě nebyly ukončeny. Soud toto hodnotí tak, že je zcela zřejmé, že v minulosti své finanční závazky řádně neplnila, přesto jí byl poskytnut úvěr. Poskytovatel úvěru neřešil skutečnost, že žalovaná má jiné exekuce. Žalovaná nebyla aktivně dotazována, zda uzavřela nějaké jiné smlouvy o úvěru. Nebylo ověřeno, v jakém vztahu je s osobou, jejíž pracovní smlouvu a výplatní pásky předložila. Nebylo doloženo tvrzené pobírání rodičovského příspěvku (účet, který má toto odkládat není účtem žalované). Takovým jednáním mohl poskytovatel úvěru snadno uvést žalovanou do dluhové pasti. Žalobce netvrdí nic o tom, jak posoudil tvrzené výdaje žalované, které se jeví soudu v kontextu toho, že žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, a hradila své životní náklady, jako nepřiměřeně nízké, a to i s ohledem na skutečnost, že žila v nájemním bytě. Poskytovatel úvěru měl dle názoru soudu tvrzené náklady ověřit a pokud tak učinil, měl o tom předložit důkaz. To neučinil, ačkoliv k předložení všech důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalované byl vyzván. Soud uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo jen formální a zcela nedostatečné. Zákonná povinnost tedy nebyla splněna.25. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.26. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.28. Sjednanou smlouvu hodnotí soud jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, kdy sjednaná výše úroku, respektive RPSN je lichevní a dále z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalované. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil. Tento závěr nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaná částečně své smluvní povinnosti plnila a po určitou dobu sjednané splátky hradila. Tyto splátky započetl soud na úhradu jistiny, neboť další sjednané platby hodnotí soud jako neplatné. Ze součtu realizovaných splátek má soud za prokázané, že jistina již byla žalovanou uhrazena, respektive, bylo zaplaceno i více, než poskytnutá jistina činila.29. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr, hodnotí soud smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.30. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.31. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.34. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.35. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.36. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.37. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).38. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalované, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil. Dále sjednal lichevní úrok, respektive RPSN mnohonásobně převyšující běžnou výši RPSN u spotřebitelských úvěrů. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru. Žalovaná uhradila celkem částku 23 016 Kč. Úvěr ze smlouvy byl v částce 20 000 Kč. Žalovaná tedy již uhradila více, než činí poskytnutá jistina, žádné bezdůvodné obohacení se jí tedy nedostalo.39. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu dalších sjednaných částek, smluvní pokuty, sjednaných poplatků a úroků a úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.40. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/2 o.s.ř. Žalobce neměl úspěch ve věci. Žalované náklady řízení nevznikly.