8 C 53/2026-40 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.530 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky v celkové výši 11.000 Kč, které měly být splaceny prostřednictvím minimálních měsíčních splátek. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením úvěru a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 8.100 Kč a na smluvním úroku 5.430 Kč. Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům.Žalovaný prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobce , právnická osoba, www.kimbi.cz provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a následně žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky v celkové výši 11.000 Kč, a to v platbách 10.000 Kč dne , datum, a 1.000 Kč dne , datum, , které se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím minimálních měsíčních splátek (prokazuje smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 12-15, výpis z účtu u , právnická osoba, . na č.l. 16-17). Právní předchůdce žalobce peněžní prostředky žalovanému poskytl, aniž prováděl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil 12.358 Kč (prokazuje přehled úhrad na č.l. 18) a právní předchůdce žalobce ke dni , datum, rozhodl o zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k vrácení peněžních prostředků (prokazuje výzva k úhradě na č.l. 21). Žalovaný však ani poté přes písemnou upomínku z , datum, na dlužnou pohledávku právnímu předchůdci žalobce ničeho neuhradil (prokazuje výzva a podací lístek na č.l. 29-30). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokazuje smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 24-28).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 87 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.13. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 11.000 Kč, na které žalovaný uhradil 12.358 Kč. Jelikož žalovaný žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši vrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně neobohatil (§ 2991 o. z.). S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, smluvní poplatky a smluvní pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.