5 C 247/2020-35 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným prostředky komunikace na dálku (přes internet) uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na jejím základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr v částce 6.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal, že úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.344 Kč, tj. celkem 7.344 Kč splatí nejpozději dne [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na účet č. [bankovní účet]. Před poskytnutím úvěru posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného výplatními listy za období 12/ 2018 a 6,7/ 2019. Z výplatních listů vyplývá pravidelný měsíční příjem ve výši cca 20.000 Kč. Pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 6.000 Kč s poplatkem ve výši 1.344 Kč tak lze mít uvedené příjmy za více než dostatečné a žalobkyně tudíž posoudila úvěruschopnost vzhledem k předchozí úvěrové historii žalovaného zcela dostatečně. Žalovaný však úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalobkyni pak rovněž vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 6.000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1.596 Kč. Žalobkyně pak nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy pouze do výše 1/2 jistiny. Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení včetně jeho kapitalizované výše 436,52 Kč za období od [datum] do [datum] Celkem tedy 9.376,52 Kč (6.000 + 1.344 + 1.596 + 436,52). Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. <b>3. Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], a to prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 6.000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.344 Kč, tj. celkem částku 7.344 Kč nejpozději do [datum]. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného pouze výplatnicemi za zúčtovací měsíc prosinec 2018 (čistá mzda [číslo]) a červen 2019 (čistá mzda [číslo]), červenec 2019 (čistá mzda [číslo]). Soud si pak vyžádal výpis z účtu žalovaného vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet] za období [datum] – [datum]. Z tohoto výpisu je zřejmé, že počáteční zůstatek, jakož i konečný zůstatek na účtu se pohybuje v záporných hodnotách. Finanční obrat na předmětném účtu za uvedené období je poměrně vysoký, když celkem přišlo 140.779 Kč, současně však odešla částka 140.778,84 Kč. Dále se z předmětného výpisu z účtu podává, že žalovaný čerpal úvěr nejen u žalobkyně (dne [datum] ve výši 6.000), ale také dne [datum] u [právnická osoba] ve výši 5.500 Kč; dne [datum] zápůjčku od [právnická osoba] ve výši 10.000 Kč; dne [datum] zápůjčku od [právnická osoba] ve výši 20.000 Kč !!! Dále je z výpisu zřejmé, že žalovaný nemalé částky poukazuje ve prospěch účtu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Evidentně se jedná o sportovní sázky, neboť naopak ve prospěch účtu žalovaného pak byly od [právnická osoba] a [právnická osoba] připisovány výhry. Na poskytnutý úvěr od žalobkyně však žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani přes její opakované upomínky. 4. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Za rozhodující pro právní posouzení této věci považoval soud skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o ochraně spotřebitele. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 1. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především žalobkyně žádným způsobem neprovedla analýzu finančního rozpočtu žalovaného. Nezjišťovala, jaké má žalovaný výdaje (inkaso, nájem, výdaje na stravu). Přitom z bankovního výpisu, který si žalobkyně od žalovaného ani nevyžádala, zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný po příjmové stránce, kterou si nadstandardně vylepšoval dalšími spotřebitelskými úvěry, není vůbec zajištěn a nemá žádnou finanční rezervu. Především však je zcela evidentní, že žalovaný finanční prostředky investoval do sportovních sázek, a to v porovnání se svými příjmy plynoucími ze zaměstnání ve výši, která tyto příjmy podstatně převyšovala. Žalovaný získané finanční prostředky vynakládal evidentně neuvážlivě a rozhodně ne k uspokojování svých základních a odůvodněných potřeb. Argument žalobkyně, že žalovaný měl dostatečné příjmy pro to, aby mu mohla být poskytnuta zápůjčka, je tak zcela lichý. Naopak žalobkyni musí být zcela zřejmé, že nízké částky na krátkou dobu si solventní dlužníci obvykle nepůjčují. Uvedený postup žalobkyně, která se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného spokojila jen s předložením výplatnic, tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to vzhledem k výši existujících dluhů, způsobu investic (sázky) a jeho nedostatečným měsíčním příjmům. Pokud by žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu