5 C 280/2020-19 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdce - [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřel s žalovaným na internetových stránkách společnosti, smlouvu o zápůjčce ze dne [datum]. Na jejím základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 3.000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti. Součástí smlouvy o zápůjčce jsou i obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] p.l.c.ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v ČR účinné od 10. 11. 2014 Smluvní strany si dohodly (přesné znění v čl. 3 VOP), že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [anonymizováno] poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [anonymizováno], a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaný však zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalobkyně se pak stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 7 odst. 1 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty). Příslušnost zdejšího soudu je tak dána, neboť dle smlouvy se místo plnění nachází v České republice. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 6 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím I“), podle kterého aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Podle odst. 2 bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s článkem 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. V důsledku této volby však nesmí být spotřebitel zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva na základě odstavce 1 jinak použila. V daném případě byla provedena volba práva v obchodních podmínkách, které tvoří nedílnou součást smlouvy o zápůjčce, odkazem na ochranu poskytovanou podle českého zákona na ochranu spotřebitelů, tj. rozhodné je tak právo české. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> Mezi [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o zápůjčce ze dne [datum]. Jejímu uzavření předcházelo zřízení uživatelského účtu pro žalovaného, kdy žalovaný na stránkách [anonymizováno] provedl dne [datum] registraci na webovém portálu společnosti. Registrací pak žalovaný sdělil [právnická osoba] své jméno a příjmení, rodné číslo, užívané telefonní číslo, skutečně užívanou emailovou adresu, číslo svého účtu a kód banky a požádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 3.000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta převodem na běžný účet žalovaného vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], kam byla připsána ke dni [datum], což soud ověřil výpisem z uvedeného účtu. Tuto zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky (poplatek však není předmětem žaloby) do [datum]. Žalovaný však zápůjčku ve lhůtě splatnosti do [datum] nesplatil. Žalobkyně se stala věřitelkou žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno přípisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku). Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud proto žalobě vyhověl, a to i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.